Dozvěděli jste se úžasnou novinu, že budete mít dalšího potomka? Máte obrovskou radost, o kterou se chcete podělit s celou rodinou. Těšíte se, že svému synovi či dceři oznámíte, že bude mít bratříčka či sestřičku. Možná ale váš potomek zareaguje jinak, než jste očekávali. A proč vlastně? Jaké pocity může mít váš prvorozený? Na dnešní den jsme pro vás připravili článek právě na toto téma. Hezké čtení.
Proč vaše dítě nereaguje na novinku s úsměvem? Vžijte se do jeho situace a pocitů. Až dosud bylo středem pozornosti, o maminku a tatínka se s nikým nemuselo dělit (někdy třeba i o další příbuzné) a najednou zjistí, že do jeho „teritoria“ přibude nová bytost. Třeba se najednou cítí odstrčené, obává se, že ho miminko nahradí a přijde o veškerou přízeň. Také byste nechtěli, aby vás někdo nahradil. Ve skutečnosti je to přirozeně jinak, ale dítě to může právě takto pociťovat.
Samozřejmě velmi záleží na tom, jak staré dítě je. Jiná situace a jiné problémy se objeví u dítěte, kterému je rok či dva a odlišná bude u pětiletého nebo třeba desetiletého.
Péče o sourozenceNejdříve je důležité říci svému potomkovi, že budete mít další dítě. Vyberte si vhodnou chvíli a oznámení přizpůsobte věku svého prvorozeného. Nebuďte zklamaní, když vaše malá dcera či syn neprojeví dostatečné nadšení. Je to pro něj/ní naprosto nová situace, která ho/jí může překvapit. Moc to neřešte, nevyžadujte od dítěte projevy radosti a podobně. Sami uvidíte, jak dítě zareaguje. Samozřejmě reakce se může postupem doby změnit – dítě si uvědomí situaci, může mít obavy z budoucnosti, ze změn, ….
Podstatné také je, abyste mu o miminku řekli dříve, než tak učiní někdo jiný.
Pokuste se dítěti zodpovědět všechny otázky, které se týkají příchodu sourozence. Bude jich asi hodně a mohou se týkat všeho možného (Kde bude miminko spát? Co bude jíst? Bude-li se s ním muset dělit o hračky? A mnoho dalších).
Dobrým nápadem je zapojit dítěte do všech příprav. Probírejte s ním jméno, zařizování pokojíčku, nákup věci pro miminko. Můžete ho s sebou vzít na ultrazvuk, aby poprvé vidělo svého sourozence, a pak si s ním třeba udělat hezké odpoledne, aby pochopilo, že je pro vás i nadále velmi důležité, že na něj máte čas.
Dítě bude zajímat vaše rostoucí břicho. Dovolte mu dotýkat se a hladit, cítit či pozorovat pohyby. Můžete mu třeba ukazovat na obrázcích, jak miminko roste, jak vypadá, co už umí.
Pokud má dojít k dalším významným změnám v životě dítěte, je fajn, když se uskuteční před narozením miminka. Má-li nastoupit do jeslí či školky, zkuste to zařídit tak, aby začalo s docházkou ještě před tím. Musíte-li zrušit nějakou jeho oblíbenou aktivitu (plavání, cvičení, návštěvu keramiky,…), taktéž to učiňte včas. Dítě by nemělo mít pocit, že je to všechno vinou bratříčka či sestřičky.
Je třeba si uvědomit, že tyto dny mohou být pro všechny členy poměrně náročné. Miminko vyžaduje hodně času a pozornosti, prvorozené dítě se může chovat jinak než normálně, a to všechno musí rodiče zvládnout.
Pokuste se svého syna či dceru co nejvíce zapojit do péče o miminko. Uvidíte sami, jak zareaguje. Potomka ale do ničeho nenuťte. Pokud sám nabídne pomoc, rozhodně jí neodmítejte (byť to třeba tak úplně pomoc nebude).
Je-li to jen trochu možné, zkuste s ním podnikat co nejvíce z toho, na co bylo zvyklé před příchodem sourozence.
Některé děti reagují na novou situaci změnou chování. Mohou se začít třeba chovat jako miminka, dokonce se začnou počůrávat či vyžadovat dudlík. Nezlobte se na ně, s největší pravděpodobností se to postupem doby srovná samo. Můžete mu třeba poskytnout nějaké zajímavé výhody plynoucí z toho, že je velký. Důležité je, abyste ho často ujišťovali o tom, že ho máte rádi. A to nejen vy, ale i bratříček či sestřička („Podívej se, jak je Janička ráda, že tě vidí. Jak se usmívá a plácá ručičkama. Jak tě pořád sleduje.“). Žárlivosti zřejmě úplně nezabráníte, ale podstatné je, aby se neprohlubovala, aby se dítě s novou situací srovnalo. A ještě drobná poznámka: Neslibujte dítěti něco, co není pravda či se nedá splnit (například: „Vše bude stejné jako předtím.“ „Žádnou hračku ti nerozbije.“ „Budeš si s ním moci hrát.“).
Druhé dítě je velká změna nejen pro rodiče, ale samozřejmě i pro dítě. Je třeba se dopředu na situaci připravit. Je však třeba připomenout, že se s největší pravděpodobností objeví situace, na které jste se nepřipravili, které jste neočekávali. Zareagujete pak třeba jinak, než byste si přáli. Stejně tak je třeba smířit se s tím, že se vám to stane i ve chvíli, kdy budete unavení. Ale to je přeci lidské, rozhodně nemá smysl si to vyčítat. Budete pak v ještě větším stresu a situace se výčitkami nezlepší. Řekněte si, že příště to zvládnete lépe.
