Budu lyžovat

Jen díky příteli, který umí lyžovat, jsem se nakonec rozhodla, že se to zkusím naučit.

Když jsem se před 1,5 rokem s přítelem seznámila, netušila jsem, že se postavim na lyže a budu lyžovat. Až letošní sezónu pořád říkal, že ho to táhne na lyže, že má u rodičů běžky a že ho to baví.

12.1.2010_kadlek_007_200

Když doma bylo téma lyžování častější a častější, tak jsme šli do bazaru kouknout se na lyže a boty. Byl večer a v obchodě jsme byli do zavíračky s oběma dětma. Vybral si boty, který nebyly nic moc, ale zatím, že stačí. S lyžema to měl lepší, byly asi málo používaný a jelikož už byla sezóna, tak z 1300 Kč stály jen 500 Kč + 50% sleva, takže výhodný kup. Druhý den jsme chtěli jít na Kadlečák za Světlou a jedna bota mu praskla, tak jsme šli bobovat a boty  šel druhý den vrátit. Nakonec jsme jeli do Havlíčkova Brodu pro nobý boty a tentokrát lyžáky, mají lepší vázání. V bazarech nic dobrýho neměly, tak jsme šli do obchodu se sportovními potřebami. Tam si nakonec Pepa vybral krásný lyžáky. Já se jen koukala jaký mají zboží. Byly tam krásný lyžáky, bílý se stříbrnými ozdobami. Tak jsem si je chtěla jen ozkoušet, abych věděla co mě příští rok čeká (chtěla jsem se učit až za rok). Jenže mě se tak moc líbily, že jsem je chtěla. Problém byl ten, že Pepa i s prodavačkou fůrt říkali, že musím mít v botě vůli, aby mi nemrzly nohy, že ona je má nadoraz a mrznou jí nohy a já je nadoraz měla. Tak mi dali jiný, černý a v nich už jsem to místo měla. Ještě než jsem si je koupila jsem si vyzkoušela ty, co jsem chtěla původně a snažila jsem se přesvědčit sama sebe, že by byly dobrý, ale nebyly. Taky jsem řekla, že se budu muset učit lyžovat už letos a Pepa jen podotkl, že jo, že teď už budu muset. Nakonec jsme odcházeli oba s novýma lyžákama, já s černýma.

V bazaru jsme ještě vybraly lyže pro mě za 400 Kč taky s 50% s levou, takže za 200 Kč. Udělaly se na lyžích drobný úpravy. Luky byl u svýho táty na víkend a Honza byl u babí a dědy, takže učení mohlo začít.

 

Jeli jsme na Kadlečák, obula jsem se, ale nezapla. Připadalo mi to moc těžký. Pepa mě zapl, nazula jsem do lyží. Jenže tu krátkou vzdálenost od auta k dolní části svahu stačilo k tomu, aby mě děsně začaly brnět a bolet nohy, přála jsem si rychle se zout, lehnout si, prostě něco, aby se mi ulevilo. Tak jsem si lyžáky celý rozepla a povolila, to byla úleva, tak jsme lyže vzaly do rukou a šli jsme do půlky kopce. Zapla jsem se, ale už sama a jen co to šlo, protože jsem se bála, aby mi zas nebrněly nohy. Šup do lyží a začala jsem sjíždět kopec, s pády. Učila jsem se jak zatáčet, brzdit... Do půlky kopce jsme šli pěšky 3x a když jsme byli dole, sklidila jsem pochvalu, že nečekal, že se to naučím tak rychle. Těšilo mě to, ale oba jsme věděli, že se ještě musím hodně učit, než to budu umět bez pádů.

17.1._lyovn_003_200

Poprvý jsem šla stát frontu na vlek. Hůlky jsem dávala Pepovi, abych se mohla líp držet. Vyjela jsem nahoru a měla jsem radost, že jsem to zvládla. Poprvý jsem sjela kopec celý a bez pádu. Po druhý se mi ale nahoře snažil ujet vlek, a další jízdy z kopce jsem se vždy aspoň jednou vybourala.

Druhý den mě vše bolelo. Jeli jsme zase na kopec, já měla lyžovat, Pepa a Honzík bobovat, sjela jsem ale jen 4 jízdy, nějak mě bolel kotník a bolest se stupňovala.

Autorem tohoto textu není redakce těchto webových stránek, ale jeden z rodičů, tedy uživatelů/ek: piskotka (kliknutím na jeho/její jméno přejdete na jeho/její domovskou stránku). Chcete-li si zde také vést deník nebo sem psát články, zaregistrujte se/přihlašte se na této stránce.

Další články tohoto rodiče: všechny jeho/její články, Lyžování, Výlet, hry na JáRodič