Tak tyto "příznaky" jsou mi povědomé :o) houpat nákupním vozíkem umím taky obstojně, a nějakou dobu jsme si s kamarády (s dětmi nebo bez) místo "ahoj" říkali "pápá", no naštěstí se náš slovník postupně zlepšuje tím jak malá začíná používat normální srozumitelná slova, tak už se zdravíme světáckým "čččáááuuu!" A jedna z věcí, které jsem zjistila, je, že pokud se chcete přepravovat městskou dopravou, jediná osoba, která se pohrne vám pomoci s kočárkem, je jiná "mamina"...

No, myslím si, že stejně tak jako i v jiných případech... je to různé případ od případu... Některé maminky se mohou změnit dost významně. Ale pokud se pokusí si ponechat své koníčky a své záliby, tak jim to zcela jistě pomůže, aby "nezblbly". :-) Je třeba určitě přijít do styku i s dospělými lidmi a ne se jen uzavřít do "dětského" světa. Myslím, že jsou vhodným prostředkem centra, kde maminka může jít cvičit, učit se třeba cizí jazyk a mezitím centrum zprostředkovává hlídání dětí a miminek. :-)

Já jsem na mateřské zatím 19 měsíců a zatím neshledávám nějaké poznamenání. Je možné, že si to ani neuvědomuji. Nebo to bude tím, že malá ještě nezvládá tolik mluvit.

Tak zatím se mi z toho co píše autorka stává jen to, že nahlížím do ostatních kočárků, to jsem ale dělala i před amteřskou dovolenou a pak, že z nákupu přinesu určitě něco pro malou, ale to je asi u většiny maminek tak, že koupí nějakou roztomilou věc svému drobečkovi a na sebe jaksi zapomene nebo jí na věc pro sebe nezbydou penízky. Ale my dospělí vždy doma nějaké oblečení najdeme , zatímco děto rostou jako z vody a je potřeba šatník měnit poměrně často, a o botičkách raději ani nemluvím.