Kojomaniak

Já sem si od záčátku těhotenství říkala že kojit budu a že je to pro mého chlapečka to nejlepší, ale bohužel když měsíce přibývaly a bříško se neúnosně zvětšovalo a zvětšovalo - dostavovaly se poruchy příjmu jídla (nejdřív sem si myslela, že jenom nemám chuť a že to bude dobrý), ale když se to nezlepšilo za 2 týdny navštívila sem doktora, který konstatoval že malej se tam prostě nevleze (no kdo by se divil při mé výšse 154 cm a jeho po narození 51cm a 4 kila :-) ) Vyřešilo se to tím že sem jedla často a malý porce. Ovšem po porodu ( FNKV Praha ) přišel horor: malej 3 dny nejedl a nechtěl se přisát a stále sem jen poslouchala že má v žaludku plodovou vodu- což mi moc na psychiku nepomohlo.Vůbec je nezajímalo že sem celej den nic nesnědla že sem se tam málem zhroutila.Den před propuštěním ho narvali Nutrilonem z kterého měl malej průjem a zvracel ( a to všechno jenom proto aby mě mohli propustit protože sem jim zabírala pokoj , kterej se měl ten den vymalovat). Při návratu domů sem si říkala že to nevzdám a kojit prostě budu! Doma mě hned po příjezdu navštívila mamka a naučila mě kojit a divila se že mi to ani neukázaly. Poprvé sem nakojila svýho broučka!!! Jenže malej papal a papal a já skoro nic nesnědla i když sem snažila sníst den ode dne víc a něco přibrat .. o 2 týdny později paní doktorka zjistila, že nemám mlíko, ale obarvenou vodu a doporučila kojení přerušit.. I když sem moc kojit chtěla ..

Díky za tento moc krásný článek. Sdílím s tebou mnohé pocity, ačkoli naše cesta ke kojení byla mnohem náročnější a složitější, ale v duchu si říkám, že jsem vyhrála... synovi bude za pár dní 18 měsíců a když chce, tak má u mě v podprsence mlíčko stále nachystané. Nemocný dosud nebyl a taky si myslím, že okamžik, kdy dítě je přisáté u prsu sbližuje maminku s dítkem. Ne že by se maminka s dítkem bez kojení nemohla sblížit, ale já osobně mám pocit, že mi to moc pomáhá...

Je to opravdu krásně napsaný článek. Já mám nyní 19 měsíční dcerku. Kojila jsem jí plně do konce 6 měsíce a potom částečně po dobu 2 měsíců, jelikož jí mléko nestačilo a později už se nevytvářelo. Největší potíže jsem měla v porodnici, jelikož se malá narodila císařem, byla špatně natočená a nebylo možné díky mé postavě porodit normálně. V porodnici se mi stále nechtělo vytvářet mléko a tak hrozilo, že budu muset od narození dávat malé umělou stravu. Naštěstí se mléko po několika dnech začalo v dostatečné míře vytvářet. Nemocní jsme byli jen jednou, horečka a rýma po 3 dny.

Já jsem zase šla do porodnice s opačnými představami, a sice, že kojit budu, sice i z porodnice jsem odcházela s tím, že to zvládnu, ale bohužel jsem se o kojení pokoušela i s pomocí odsávačky, malá pila i přes sondičku, ale bylo bohužel málo, skoro nepřibýrala na váze, takže musel nastoupit Nutrilon. Myslím, že snažit kojit by se maminky měly, ale když to nejde, tak to nejde. N aumělé výživě vyrostlo dětí taky dost a určitě jsem se kvůli tomu s malou neodcizila.

První se mi narodil syn a kojila jsem ho do dvou let.První rýmu měl v roce a jinak byl naprosto zdravé batole. Bohužel po narození dcery jsem o mléko přišla a musela jsem přejít na umělou stravu.Moc mě to mrzelo. Dceři je nyní 17měsíců a do roka měla asi 6x rýmu a to pokaždé minimálně 14dnů.S infekčním průjmem jsme byli v nemocnici. Opravdu je kojení pro imunitu miminek důležité a nekojit,pokud to jde, považuji za velkou hloupost. Pravdou je,že syn nosí infekce ze školky,ale určitě by na tom byla mnohem lépe,kdybych ji kojila.