Lyžování mě baví

Nikdy jsem neměla ráda zimu, tak jako letos, přeju si, aby zase sněžilo, aby na sjezdovce bylo dostatek sněhu.

Když byla zase po pracovním týdnu sobota (včerejšek), po obědě jsme dali Honzíka k babičce, aby šel spát a mi mohli jít lyžovat spolu. Když jsem jela ten den potřetí na vlek, pomohl mi dokonce jeden z obsluhy líp nasednout, nevím jak, ale najednou jsem byla po pár metrech na zemi. Plácala jsem se tam jak kapr na suchu a nejhorší bylo, že jsem musela co nejrychleji uhnout, protože vlek jel dál a blížili se ke všichni, co na něm jeli. Prvnímu jsem uhnula jentaktak. Dole se všichni na mě dívali a zjišťovali jestli jsem v pořádku. Zkoušela jsem se postavit, ale bylo to těžký. To už ke mě přijel Pepa a ptal se jak se mi to povedlo, prý když si všiml, že nejsem na vleku, rozjel se za mnou. Postavil mě, ale já přejela na druhou stranu za vlek a spadla jsem do haldy sněhu, tím se mi uvolnila lyže, tak jsem mohla snadno vstát a přejít zpátky s tím, že jsem musela dát pozor z jedný strany na sedátka, aby mě nebouchly a pak na lidi co jeli na vleku.  Naštěstí pak jeli 2 sedátka volný, tak si mi povedlo nasednout, i když na kopci je to opravdu problém, protože jsem musela mít lyže napříč a po nasednutí je okamžitě srovnat. Když jsem pak vlekem kolem mího pádu vždy projížděla, držela jsem se jak klíště a pořád mi vrtalo hlavou jak jsem mohla spadnout.

 

Na svahu jsem se už zdokonalovala, ale pomalu. Z prudčí části jsem pořád ještě nedokázala zvládat rychlost a zatáčky, řítila jsem se dolů moc rychle.

Jeli jsme naší poslední jízdu nahoru a že pojedem k autu a domu. Nahoře byl hlouček lidí. Prvně jsem si říkala, že maj pauzu, pak jsem si ale všimla, že tam někdo leží. Byla to asi holčina a stal se jí nějaký úraz. Zaslechli jsme, že má něco se zádama. Už prve jsme si všimli, že jede skútr nahoru, Pepa ale říkal, že se jedou asi projet, nevěnovali jsme tomu pozornost. Pak nám to ale došlo. Nechali zavolat záchranku. Nevím co se jí stalo, ale bylo to úplně nahoře na kopci, takže ani rozjetá nebyla. Chvíli jsme čekali nahoře, co se bude dít, takových nás bylo víc, ale pak jsme postupně začali sjíždět kopec a to byla moje nejlepší jízda.

Začala jsem pěkně už od shora zatáčet, tím jsem jela opravdu pomalu, chvílema mi připadalo, že se snad zastavím. Ale pokračovala jsem dál a blížil se můj kritický úsek, kdy jsem rychlost nezvládala. Pokračovala jsem v ostrých zatáčkách a kupodivu jsem jela pomalu. Sláva, já dojela dolů a poprvý na jedničku. Já byla neuvěřitelně šťastná, že se mi to povedlo. Když jsme byly u auta, přijela blikající záchranka, tak jsme vše sledovali. Přivezli jí dolů na lehátku a houkající zase jela pryč. Mi jsem jeli za ní, protože do města jiná cesta nevede.

Dnes jsme jeli na kopec znova, tentokrát jsem měla lyže jen já a Pepa s Honzíkem měli boby a jednu mou hůlku, kterou mi Honzík zabavil. Bobování ho kupodivu moc nebavilo, chtěl za mnou na kopec a že chce lyže. Dočká se taky, ale letos už ne.

Kopec jsem celý den sjížděla nádherně pomalu, dostala jsem pochvalu a z 9ti jízd jsem spadla jen jednou. Moc mě to baví, jsem ráda, že jsem se to naučila, lyžování je hezký sport.

 

Víkend končí a s ním i moje lyžování, pokračovat budem možná zas o víkendu, jestli bude dostatek sněhu.

Autorem tohoto textu není redakce těchto webových stránek, ale jeden z rodičů, tedy uživatelů/ek: piskotka (kliknutím na jeho/její jméno přejdete na jeho/její domovskou stránku). Chcete-li si zde také vést deník nebo sem psát články, zaregistrujte se/přihlašte se na této stránce.

Další články tohoto rodiče: všechny jeho/její články, Lyžování, Výlet, hry na JáRodič