Narození miminka se považuje za jednu z nejkrásnějších událostí v životě. Předpokládá se, že všichni budou mít radost, budou šťastni. Ale co když novopečená maminka tyto pocity nesdílí? Naopak je smutná, unavená, má pocit, že tuhle změnu prostě nezvládne? Kde je chyba? A co dělat? Tak nejen na tyto otázky se vám pokusíme odpovědět v dnešním příspěvku na téma poporodní deprese.
Mnoho žen zažívá po porodu poruchy nálad. Uvádí se, že se to týká až 80 % maminek. Mají pocit strachu, osamělosti, jsou podrážděné, neklidné. Někdy mají dokonce obavu, že své dítě nemilují a za tyto pocity cítí vinu. U většiny žen jsou tyto symptomy pouze mírné a samy odezní. U cca 10-20 % se však z toho vyvinou tzv.poporodní depresi.
Tyto stavy po porodu se dělí na tři typy:
poporodní (laktační) psychóza – nejzávažnější (ovšem velmi vzácná, cca 1 % žen) porucha, která vyžaduje okamžitou léčbu. Tato nemoc se spojuje s hormonem prolaktinem (vylučuje se při tvorbě mateřského mléka). Mezi příznaky patří změna nálad, neklid, objevují se halucinace, bludy, poruchy spánku a podobně. Je ohrožen život matky i dítěte.
Poporodní deprese se může objevit kdykoliv po porodu, a to až do cca 12 měsíců. Projevuje se depresivní náladou, únavou, poruchami spánku, plačtivostí, sníženou chutí k jídlu, rozpolcenými pocity vůči dítěti, úzkostí, strachem a podobně. V těžkých případech se mohou objevit i sebevražedné sklony, popřípadě touha „odstranit“ novorozence.
K tělesným příznakům patří bolest hlavy, rychlý srdeční tep, nevolnost, závratě, nechutenství a další.
Autor: Constantin Opris / Dreamstime.comKonkrétní příčina poporodních depresí dosud nebyla zjištěna. Uvádí se, že vliv může mít hormonální nerovnováha a citlivost některých žen na tyto změny. Důležitou roli samozřejmě hraje i to, že porod představuje velkou zátěž pro organismus ženy a po něm dochází k fyzickým i emočním změnám.
Mezi rizikové faktory patří zejména duševní nemoc před těhotenstvím, popřípadě rodinné dispozice, poporodní deprese při předchozích porodech, nepohoda v rodině, žádná či špatná podpora ze strany rodiny či přátel, nízký věk matky a další.
Velmi důležité je požádat o pomoc rodinu a blízké. Matka by měla hodně odpočívat, udělat si čas sama na sebe. Podstatné je si uvědomit, co se děje a tento fakt přijmout. Je třeba pochopit, že nikdo není dokonalý a nebýt tedy na sebe příliš náročný. Žena by se neměla nechat stresovat radami a názory okolí, například typu, že je líná a neschopná, když nezvládá péči o miminko, domácnost a třeba ještě něco navíc.
Často může pomoci i rozhovor s ostatními maminkami, které tento problém řešily či právě řeší. Pokud je však deprese hluboká, trvá více než dva týdny či má žena pocit, že to prostě nezvládne, je důležité navštívit odborníka.
Samozřejmě je důležité svůj stav nepodceňovat a navštívit lékaře (nejlépe praktického). Na tomto místě je třeba zdůraznit, že poporodní deprese je nemoc, za kterou žádná žena nemůže a nemá v podstatě žádný vliv na to, zda se u ní objeví či nikoliv. Důležitá je včasná léčba.
K léčbě se používají antidepresiva (lze při nich kojit), někdy také hormonální terapie či psychoterapie.
Máte zkušenosti s poporodní depresí? Anebo to prožil někdo z rodiny či přátel? A pokud ano, jak jste se vy či váš známý s celou situací vypořádal? Pomohla rodina, byla nutná návštěva lékaře? Napište nám vaše názory, rady a zkušenosti. Určitě je ocení i ostatní čtenáři.
Zdroj:
Emedicinehealth
