Na dnešní den jsme pro vás připravili povídání o knižní novince s názvem Já a štrúdl. Napsala ji Jiřina Tejkalová, která je nejen autorkou úspěšné knihy Můj řecký rozvod, ale také redaktorkou a scenáristou. „Zálib“ by se našlo ještě mnohem více. Knihu vám nejen představíme, ale zároveň pro vás máme i rozhovor s – jak sami vidíte – zaneprázdněnou paní Jiřinou. Příjemné a zábavné čtení.
Román Já a štrúdl vypráví o ženě, matce tří dětí, která má svůj život pevně v rukou – jiné ruce totiž k dispozici nemá. Musí pečovat o nemocného manžela, vychovávat dospívající dceru, pomáhat dvěma dospělým synům, naslouchat pošetilé mamince a hlavně péct štrúdl, neboť právě ten je pro její rodinu už skoro dvacet let hlavním a jediným zdrojem obživy.
A jednoho dne se ten dosud dobře fungující stroj zasekne, lidé a věci přestanou dělat, co mají, a začnou dělat to, co by naopak vůbec dělat neměli. Manžel přestává mluvit, maminka se chce vdávat, syn se nechce, ale zřejmě bude rozvádět a velbloud z jihočeské farmy dokonce začne kousat...
A nyní již slíbený rozhovor s autorkou knihy, paní Jiřinou Tejkalovou.
Co vás inspirovalo k napsání této knihy?
Dala jsem si tu knihu jako dárek k pětapadesátým narozeninám, kdy jsem se rozhodla napsat něco pro radost svoji – a jak doufám i čtenářů. Inspirací mi byly a jsou osudy lidí, kteří jsou ochotni mi je svěřovat.
Důležitou roli ve vaší knize hraje štrúdl, respektive jeho pečení. Proč zrovna štrúdl? Naleznou čtenáři v knize i recept, jak ho upéct?
Podle jakéhosi průzkumu je štrúdl nejoblíbenější český moučník, což jsem ale na počátku práce ještě netušila. U nás patří ke všem svátečním příležitostem. Ano, v knize je i několik receptů, které dokládají, jak různorodá může být tatáž věc v různých rodinách.
O své knize říkáte, že je to smutně veselý román pro ženy, které chtějí lépe porozumět svým mužům, a pro muže, kteří chtějí lépe porozumět svým ženám. Proč právě jim? Naleznou v knize odpovědi na své otázky?
Co kdo v knize nalezne, to opravdu netuším. Jen si myslím, že si lidé (a manželé obzvláště) odvykli spolu mluvit, a to především o těch důležitých věcech. Sdělují si pouze fakta, ale málokdy to, co cítí, co prožívají, co je štve, nač myslí, co by je zajímalo. Muži obecně mají menší potřebu mluvit, a ženy to většinou trápí. Kam až taková situace může dojít – o tom se už dočtete v knize.
Jste maminkou dvou dospělých dětí. Myslíte si, že je pravda, že čím jsou děti starší, tím jsou starosti větší? Prozradíte nám proč?
Ne, nemyslím si to, zavání to generalizací. Ostatně, jak chcete změřit míru starostí? Stejně k nepřežití může být nemoc batolete jako nevhodný partner dospívající dcery. Snad jen doba trvání oné „starosti“ je různá, ale její intenzita? Bezmoc rodiče je stále stejná, míra jeho pocitu odpovědnosti se nemění…
A na závěr malý prostor pro reklamu. Zkuste svou knihu „prodat“ a řekněte čtenářům, proč by si měli vaší knihu přečíst.
Pokud se chcete pobavit pošetilostí jiných, pokud chcete na pár hodin zapomenout na vlastní starosti, pokud si potřebujete uvědomit, jak dobře se vlastně žije vám na rozdíl od jiných lidí, pokud se chcete dozvědět, jak se nenechat pokousat od velblouda – pak čtěte.
Děkujeme za rozhovor.
