Z deníčku Šišounka - Můj první karneval

Protože už jsem téměř dospělá holčička (rok a půl - no uznejte že to už je něco!), vzala mě maminka s tatínkem na karneval.

Původně jsem vůbec netušila, co se na mě chystá. Den začal jako kterýkoli jiný, po obědě jsem si šla dokonce i lehnout, jako obvykle. Jenže pak už nebylo nic tak jak má. Místo aby kolem mně naši chodili po špičkách a báli se byť jen spláchnout, aby mně nevzbudili, zhruba kolem půl druhé máma nakráčela do mého pokojíku a normálně mě vzbudila! Ještě jsem byla rozespalá, když jsem si všimla, že na mě navléká njaké široké bílé krajkové šaty snaží se je vzadu zapnout.

Původně jsem si myslela, že ještě spím nebo blbě vidím, protože proč by na mě věšela takovou maškarádu? Jenže to už jsme mířili směrem k autu, no, holky, to byste nevěřili jak strašně jsem se styděla! Viděli mě v tom skoro všichni sousedi a dokonce i Adámek od sousedů, protože jsme potkali i tetu Helenu a maminka se přese  MUSELA pochlubit jak mi to sluší. Byla jsem rudá až za ušimak, takhle mě ztrapnit!

Cesta autem byla v pohodě, pravidelně sleduji tatínka při řízení a jsem přesvědčená, že bych to zvládla klidně i já. Kroutit volantem, to by zvládl i Honzík od nás ze vchodu a to je teprve osmiměsíční mrně!

Pak jsme ale vylezli před halu plnou lidí. To bude trapas, napadlo mě. Jenže to jsem ještě netušila, co příjde.

U vchodu nás totiž uvítal čert. Toho si pamatuju ještě od Mikuláše a docela mě to nakrklo, maminka totiž říkala, že se nemusím bát, protože další příjde až za rok. No, vidím jaké jsou ty její sliby!

Jenže o kousek dál stály dvě čarodějnice a pily kafe. Bokem se plazil několikaměsíční brouk Pytlík a když jsem se chtěla jít podívat hlouběji do tělocvičny, málem mě sestřelia Beruška s nějakým trpaslíkem.

Poprvé v životě jsem se raději držela blíž u mámy, protože tohle rozhodně nebylo normální. Pak přišla nějaká holka a nasypala mi do vlasů podivné třásně. Tohle mě docela zaujalo, pár toho totiž spadlo na zem a já si všimla, že je tam toho mnohem víc. Sedla jsem si tedy na zem a začala to sbírat, jenže to zase začala máma vyšilovat že si pokrčím šaty, to prostě komedie!

Brzy jsem došla k závěru, že máma musela před kojením pít něco tvrdého, protože není možné, aby v celém prostoru lítaly samé ježibaby, Sněhurky, princezny nebo rytíři, včelky, čmeláci, Bílé paní a jiná podobní individua. Začínala jsem z toho být v rozpacích, jenže...

Pak jsem ho uviděla! Stál přede mnou v punčocháčích, které byly asi pro desetileté dítě, měl na sobě plandající kostým včelky Máji a tvářil se asi steně nadšeně jako já. Okamžitě jsem ho poznala, to byl přece Ráďa, můj kamarád z plavání! Podívala jsem se směrem k mámě, jakože co ona na to, ale máma nikde! Až po chvílí jsem ji spatřila jak živě klábosí s tetou, Ráďovou maminkou. No a co jsem měla dělat, tak jsem jej tedy oslovila jako první.

Ráďa mi vysvětlil že se tomu říká "Karneval" a ty převleky jsou jen masky. Prý už na jednom karnevalu byl a bylo to super, protože ukořistil spoustu bonbónů. Tak jsem se rozhodla spolupracovat.

Mamky kecaly a my jsme se bavili po svém. Nakonec to byla docela psina tahat čerta za ocas, krást čarodějnicím košťata nebo přišlapávat Bílé paní závoj.

Domů jsem se vrátila tak utahaná, že jsem tak tak zbaštila svou porci kaše a šla okamžitě na kutě.

Autorem tohoto textu není redakce těchto webových stránek, ale jeden z rodičů, tedy uživatelů/ek: Filipina (kliknutím na jeho/její jméno přejdete na jeho/její domovskou stránku). Chcete-li si zde také vést deník nebo sem psát články, zaregistrujte se/přihlašte se na této stránce.

Další články tohoto rodiče: všechny jeho/její články, Anetka,