Záhady naší Anetky

Někdy si říkám, že ty naše batolata musí mít nějaké zvláštní schopnosti, které v určitém věku mizí. Děti jsou prostě děti, jsou ohebné, mrštné, rychlé... Zřejmě musí mít nějaký dar, protože jinak si nedokážu vysvětlit, že:

Pravidelně po návratu ze solné jeskyně vytřepávám Anetce z plenky sůl, přestože má na sobě kromě oné plenky ještě bodýčko, punčocháčky, tepláky a košili.

Při odpoledním spánku ztratí dudlíka. Člověk logicky hledá pod postýlkou, za postýlkou, pod matrací a v nejbližším okolí postýlky. Dudlík ale nenajde, proto po čtyřech prosmejčí celý pokoj, každý kout, skulinu, krabici, dokonce i okenní parapet a lustr, ale dudlík nikde.

Vzáptí poté, co koupím nový dudlík, naše milované dítko odkudsi z pokojíčku vyštrachá ten starý, s nímž jsme se už dávno rozloučili.

Její rychlost je neuvěřitelná a místy opravdu přemýšlím, jestli nemá někde ještě další, vysunovací, ručky. Jinak si totiž nedovedu vysvětlit, že zatímco já do regálu vrátím jednu věc, ona druhou ručkou za stejný okamžik zvládne vzít věcí hned několik.

S krutou pravidelností dokáže vycítit mou momentální náladu a rozpoložení (migréna = ječící den, únava = velká chuť hrát si aktivně, špatná nálada = extrémní chuť zlobit....).

Když někam odpoledne pospícháme, spí tak dlouho, dokud ji nemusím vzbudit. Naopak když máme volné celé odpoledne a já doufám, jak si během jejího spánku doma uklidím a odpočinu, spát se jí náhle nechce.

Dokáže zlomit vodovodní baterii, o které jsem si až do včerejška myslela, že zlomit nejde.

Nějakým záhadným způsobem dokáže vycítit okamžik, kdy já si přeju, aby se chovala slušně a využít jej k tomu, aby předvedla, co všechno "umí" (např. na včerejší 18 měsíční poradně začala vykřikovat "hono, hono, hono" (hovno), to jest slůvko, které jednou jedinkrát vyklouzlo z úst mé matky a Anetce se zalíbilo natolik že se jím chlubí na každém kroku).

Byla by toho spousta... jenže ona také umí vycítit okamžik, kdy jsem přesně uprostřed deníčku, k tomu, aby se vzbudila.

Autorem tohoto textu není redakce těchto webových stránek, ale jeden z rodičů, tedy uživatelů/ek: Filipina (kliknutím na jeho/její jméno přejdete na jeho/její domovskou stránku). Chcete-li si zde také vést deník nebo sem psát články, zaregistrujte se/přihlašte se na této stránce.

Předcházející článek: <<< Jak mě poznamenává mateřská <<<
Následující článek: >>> Naše "perverzní" domácnost >>>

Tento článek je součástí speciálu:

Speciál: Zážitky jedné maminky

Má novopečená maminka nadbytek času, takže by rozhodně neměla utrácet za hotové obědy, ale vařit? Může desetiměsíční holčičče pobyt u moře pomoci, nebo bychom se takové cesty měli spíše bát? Jak moc je třeba se trápit otázkou: Kojit či nekojit? Nabízíme vám zajímavé odpovědi, doplněné o zážitky jedné z vás, naší čtenářky Filipiny. Věříme, že pokud vám unikly v době publikování, teď vás zaujmou stejně, jako nás.