Zakrslý králík

Ráda bych se s vámi podělila o příběh, jak se z našich dvou samiček zakrslých králíků nečekaně stalo králíčku devět.

S manželem zvířata milujeme a pravidelně se na ně chodíme dívat do zverimexu. Doma jsme už jedno měli, suchozemskou želvičku, a rozhodně jsme se k ní do paneláku nechystali pořizovat žádné další zvířátko, ale zřejmě osud rozhodl jinak.
Při jedné z návštěv zverimexu nás upoutal šedo-černo-hnědo-rezavý ušák, který byl tak maličkej a nemotornej, že jsme se museli smát. Byl ve velkém skleněném boxu spolu s další smečkou a za každou cenu se k nám snažil dostat. Tlapky mu ujížděli a on stále padal ale stále chtěl k nám... a tak se k nám dostal, protože manžel nevydržel.

Když jsme si Ňufku odváželi domů, stále jsem si nebyla jistá jestli děláme dobře, králíček jednou umře, bude to brzy a co my pak... Pořídili jsme mu obří klec, pítko, zásubu jídla a podestýlky. A byli z něj naprosto unešení. Králíček byl úžasně milý, přítulný, ale stále jako by mu něco chybělo.

Kamarád! Napadlo mě asi za měsíc. Vlastně, proč ne, jestli máme jednoho králíčka nebo rovnou dva, v tom už takový rozdíl nebude. Klec je veliká, určitě se tam vejdou. Tentokrát jsme se nijak nerozmýšleli, protože ve zverimexu už byl jen jeden, poslední. Černý králíček s bílým čumáčkem si nás prohlížel spíše nedůvěřivě, ale i tak jsem si jej oblíbila na první pohled. Domů jsme si tak přivezli Žofinku.

Mou naivní představu o poklidném a mírumilovném soužití dvou králičích kamarádek vzalo za své v okamžiku, kdy jsme Žofinku strčili Ňufce do klece a strhla se neuvěřitelná mela. Chlupy lítaly všude kolem, Ňufka kousala a kousala a Žofka se marně snažila utéct. Zasáhli jsme rychle a nebohého králíčka z klece vytáhli. Bylo nám jasné, že u Ňufky být nemůže... A tak jsme narychlo pořizovali druhou klec, a aby to nebylo Žofince líto, dostala stejně velikou jako byla ta první.

Králíci tak žili v obýváku na zemi vedle sebe. Nikam jinam se klece nevešly a ač jsme přemýšleli sebevíc, jiné místo pro ně se nám nalézt nepodařilo.
Asi po týdnu si na sebe holky zvykly, takže ve výběhu mohly být spolu, ale klec měla každá svou, bylo to jejich teritorium a každý další králík byl vetřelec.

Uběhl nějaký čas a já otěhotněla a porodila. Ozvaly se mateřské hormony, které mi sdělovaly, že králíčci u nás trpí, protože jsou pouštění jen 2x za den, žijí v kleci, o samotě, trpí.

Při jednom z výletů do Kroměřížské zahrady jsme si všimli obrovského výběhu, v němž spolu byli morčata, slepice, králíci, srnečky... Všichni volně, ve velkém prostoru, spokojeně. Od našeho města to bylo asi 25 km, ale i přesto jsme se vrátili domů, naložili králíčky a vypustili je do ohrady.

Tvářili se docela zmateně a moc se jim nechtělo, nakonec ale odcupitali k ostatním a nastalo začleňování do kolektivu. Když jsme se vraceli domů, celou cestu jsem brečela a při pohledu na prázdné klece si rozhodně nebyla jistá, jestli jsem udělala dobře. Co když se jim něco stane? Co když se ztratí? Děsila mě i řeka protékající jejich výběhem.

Hned druhý den ráno jsem sedla na vlak a jela se tam znovu podívat. Králíčky jsem nenašla, přestože jsem výběh pozorovala víc jak dvě hodiny. Nakonec jsem se odvážila oslovit zřízence, přiznala se že jsme je tam přidali potají a se slzami v očích slibovala, že zaplatím cokoli, jen ať mi řekne jestli jsou v pořádku. Musela jsem vypadat jako idiot, ale hormony kojicí matky pracovaly tak silně, že jsem stále měnila názory, nad vším ronila slzy a štěstí a neštěstí se u mně střídaly jako den a noc.

Dozvěděla jsem se, že ostatní králíci ty naše zahnali kus za výběh a skutečně jsem je oba našla. Ňufla byla schovaná v jednom keři, Žofka ve druhém. Ani jedna už se nenechala pohladit, což mě na jednu stranu mrzelo, ale na druho jsem to brala jako velký klad, protože jim tak aspoň nikdo neublíží.

Doma jsem na tom byla psychicky špatně. Emoce se mnou házely a já byla bez králíčků nešťastná. Další den jsem se tedy znovu vypravila "na návštěvu". Oba byli schovaní na stejném místě, ani se nehli. Když jsem před ně postavila jejich misku z vodou, oba pili jako by neměli vodu celé ty tři dny.

Opět jsem se potkala s pánem, který měl zvířátka na starosti a zjistila, že králíci jsou tam volně, nikdo se o ně nestará, veterinární ošetření také není (protože ročně jim tam lidé dovezou desítky králíků) a některá zvířata se nedožívají ani zimy.

To byl pro mě impuls vzít je okamžitě zpět. Žofinka, od přírody plašší, byla celkem v pohodě, ale Ňufka první den celý prospala. Zřejmě se celou dobu, co byla v přírodě, měla na pozoru a neodpočinula si.

Všechno se vrátilo do starých kolejí, zvířátka jsem se snažila pouštět ještě častěji, abych jim vše vynahradila.

A pak jsem jedné noci zaslechla podivné škubání a šustění. Lekla jsem se že jsem na noc nekterého z nich zapomněla zavřít, proto jsem šla zkontrolovat klece a hrůzou se mi zastavil dech. Ňufka měla plnou pusu nastlaného sena a dělala si hnízdo.

To ještě nemusí nic znamenat, uklidňovala jsem se. Za ty čtyři dny to přece nemohli stihnout, vždyť s ostatními vůbec nepřišly do styku...
Jenže Ňufka stlala dál, sháněla materiál kde se dalo, začala být agresivní na Žofinku, nesnesla ji. Krátce nato se stejné chování objevilo i u Žofky.

Šla jsem se tedy zeptat na veterinu, kde pan doktor mé podezření potvrdil. Krátce nato se nám narodilo sedm mláďátek a ze dvou samiček tak bylo rázem devět králíků.

Po třech měsících přišlo období hledání nových majitelů. Nechtěla jsem dát králíčky jen tak někomu a dlouho to vypadalo, že o ně nikdo mít zájem nebude.

Nakonec jsme udali šest ze sedmi a já můžu být klidná, že si je vzali opravdu dobří lidé, které znám a vím, jak se zvířátkům daří. Kromě Ňufky a Žofky nám zůstal jen jeden - Samík.

V létě manžel slíbil udělat výběh na zahradě u tchyně. Králíčci tak budou mít prostor, přírodu a hodně zeleně.

Na závěr bych chtěla říct, že už vím co znamená pojem Množit se jako králíci.... :-)

Autorem tohoto textu není redakce těchto webových stránek, ale jeden z rodičů, tedy uživatelů/ek: Filipina (kliknutím na jeho/její jméno přejdete na jeho/její domovskou stránku). Chcete-li si zde také vést deník nebo sem psát články, zaregistrujte se/přihlašte se na této stránce.

Další články tohoto rodiče: všechny jeho/její články, Anetka,