Pět měsíců uteklo jako voda a konec prvního pololetí je tady. Již dnes dostanou děti svá pololetní vysvědčení. Pro některé z nich to bude příjemná záležitost, pro jiné menší či větší zklamání nebo dokonce smutek. Ať tak či onak je pololetní vysvědčení důvod k zastavení a k zamyšlení. A právě na toto téma bude náš dnešní příspěvek. Připravili jsme pro vás nejen tipy, jak se k vysvědčení postavit a jak pomoci dítěti zlepšit známky v příštím pololetí. Příjemné čtení.
Pololetní vysvědčení má u nás dlouhou tradici. Jeho význam lze spatřovat hlavně v tom, že dítě (a samozřejmě také rodiče) dostane souhrnnou zpětnou vazbu za pět měsíců snažení (či nesnažení) ve škole. Do konce školního roku má pak dítě šanci si známky, popřípadě slovní hodnocení zlepšit. Význam má pak i v 5., 7. a 9. třídách, kdy se děti hlásí na víceletá gymnázia, střední školy a učební obory.
V současné době by pro rodiče ani dítě nemělo být vysvědčení vlastně žádným překvapením. Mnoho škol zavedlo elektronické žákovské knížky s přístupem pro rodiče i děti. V těchto žákovských knížkách jsou uvedeny všechny známky, včetně váhy, průměrná známka (tedy vlastně to, co bude mít dítě na vysvědčení), počet zameškaných hodin a mnohé další.
Rodič má tedy velkou šanci se na známky připravit a nenechat si případný šok na dnešní den. Dále je důležité se zamyslet nad tím, zda dítě má horší známky z nějakého konkrétního důvodu – přechod na jinou školu, přechod na vyšší stupeň školy, změna učitelů, změny v rodině a podobně.
Byť vás to možná neuklidní, je dobré si uvědomit, že známky skutečně nejsou všechno. Každý učitel má jiné požadavky, na každé škole se učí trochu jinak. Jednička na jedné škole může odpovídat dvojce na jiné a podobně. Rozdíly jsou samozřejmě i v rámci stejné školy. Navíc nikdo není dokonalý a každému nejde všechno. Je třeba také reálně zhodnotit schopnosti svého dítěte – nejde mu sice třeba čeština, ale je skutečně dobré na matematiku/tělocvik/výtvarnou výchovu/ruční práce a podobně. Oceňte tedy dítě za to, co se mu povedlo.
Ať už vysvědčení dopadlo jakkoliv, nemá smysl plakat nad rozlitým mlékem. Co se stalo, stalo se, nyní je třeba řešit danou situaci.
Rodič by každopádně měl dát dítěti zpětnou vazbu: pochválit ho za to, co se mu povedlo, probrat s ním ale i důvody neúspěchu a společně se pokusit najít nějaké rozumné řešení – stanovit reálné cíle, najít doučování či se s dítětem učit a podobně. Za zamyšlení stojí i určitá motivace.
Samozřejmě zásadní je, aby dítě vědělo, že ho máte rádi a že špatné známky na tom nemohou nic změnit.
Pokud chcete dát tresty, tak ale přiměřené věku a „neúspěchu“ – něco jiného je, když dítěti matematika skutečně nejde a něco jiného, pokud pořád běhá s kamarády a na učení se ani nepodívá
Připravujete se nějak na vysvědčení? Víte, jaké známky váš potomek přinese domů? Jste spokojeni? Je pro vás pololetní vysvědčení důležité? Co si o něm myslíte? Vzpomínáte si ještě na svá vysvědčení? Byli jste pilní žáčci, anebo se objevovaly známky, které vaše rodiče zrovna nepotěšily? Jak u svého dítěte řešíte špatné známky? Podělte se s ostatními o své názory, rady a zkušenosti.
