JáPolorodič



...aneb s nadhledem ze života těhotné...

Bylo mi skoro 30, když jsem potkala pana D. Původně jsem ani nedoufala v sebemenší úspěch, když jsem si na popud kolegyně vytvořila na seznamovacím portálu svůj osobní profil. Byl trapně upřímný; včetně aktuálních fotek.

Světe, div se! Byla jsem zanedlouho požádána o schůzku. Dobře, řekla jsem si. Zkusit se má všechno. A přes ujištění mého otce, že pánové v mém věku a výš jsou již notně přebráni (ach, jak optimistické a povzbuzující), jsem s nabídkou pana D k osobnímu setkání souhlasila. Sice až na druhý pokus neznámého nápadníka (první zpráva, kterou mi napsal, se mi zdála býti lehce banální a pak - chtěla jsem trošku dělat drahoty), ale jeho snahu a odhodlání jsem oceňovala.

V pátek 18. se mi na rande ani trochu nechtělo. Byla jsem otrávená z práce a neměla jsem nejlepší náladu, kterou jsem se podomácku snažila vylepšit popíjením punče. Nepomohlo to. Naštěstí mi moje vrozená poctivost zavelela dostát svému slibu a já na poslední chvíli vyrazila na smluvené místo. Dodnes se divím, že pan D neutekl, když mě viděl. Trošilinečku opilou, celkově rozevlátou... Naštěstí pro mě nevzal do zaječích. Byl to tak prima večer, že jsem nelitovala a co víc, i datum jsem si zapamatovala! Myslím si, že ani pan D na ten den dodnes nezapomněl. Obávám se ale, že ze zcela jiných pohnutek než já... Ale jak mi s oblibou říká - má co chtěl.

Vzali jsme se. A co víc si ve 32 přát, než-li se na stará kolena vdát??? Samozřejmě, že mé vdavky velmi potěšily celé mé široké příbuzenstvo, které mě už vidělo jako starou zakyslou pannu v bytě plném koček a odpadků. Moje rodina dovedla vždy spolehlivě zvednout náladu a sebevědomí.

Dobře. Byla jsem tedy konečně vdaná. A jelikož je pan D o nějaký ten pátek (spíš víc pátků) starší než já, přišla na řadu myšlenka stran potomků. Pan D je muž činu a nezůstalo jen u pouhé myšlenky...a za 2 měsíce po svatbě jsme se radovali z pozitivního těhotenského testu.

Určitě vám nemusím líčit naše prvotní nadšení. U mě osobně trvala radost až do té chvíle, kdy jsem se uprostřed noci s hrůzou vzbudila s tím, že je ze mě "PoloRodič"!!! Zatímco pan D spokojeně odfukoval, já jsem si z čela utírala smrtelný pot a před očima se mi honily pekelné představy. A to byl teprve začátek.

Pár dnů po zmiňované hororové noci jsem na vlastní kůži pocítila ty správné těhotenské příznaky, které pociťuji dodnes. Příznaky, o kterých jsem do té doby jen četla. Klasika...ze všeho se mi začal zvedat žaludek, nic mi nechutná a nelibě vonící spolucestující v MHD poznám už na 100 honů. Aviváž je můj nepřítel číslo 1 a zubní pastu snesu jen takovou, která je bez chuti a zápachu.

Ano, stala se ze mě nastávající maminka se vším všudy. Příšerná pleť (ani v 16-ti jsem neměla tolik pupínků), poprsí se mi zvětšilo minimálně o 2 velikosti - i Dolly Buster by mi ty bujné tvary mohla závidět (pan D je jejich velikostí PŘEKVAPIVĚ nadšen). Mám permanentně mastné vlasy a OHROMNÉ boky. O pozadí nemluvě. Dobře, vzhled prý není všechno...

Když jsem se jakž takž vyrovnala s měnící se tělesnou schránkou a těhotenství ne mě již začalo být mírně patrné, počaly se na mě ze všech stran sesypávat kamarádky - Zasloužilé matky. Všelijakých zaručených receptů a tipů jsem dodnes dostala tolik, že už bych je pomalu mohla vydat knižně. Znáte to...co mám jíst, co rozhodně nejíst nemám. Co pít, co dělat a co nedělat... Rady jsou fajn, ale v závěru stejně "poslouchám své tělo" - ach, jak se mi toto slovní spojení zalíbilo! Trochu alibistické, ale účinné.

Potravinovou pyramidu, kterou propagují dietologové, jsem vždy chápala a snažila se ji alespoň cca dodržovat. A teď? Překvapivě, celá pyramidka je náhle vzhůru nohama!!! I kdyby nevím co, po celozrnném pečivu je mi špatně - jím tedy bílé. Pramenitou vodu nemůžu ani cítit. Natož ji dokonce pít. Převážně popíjím absolutně nezdravé přeslazené nápoje s bublinkama, které sem tam proložím neslazeným ovocným čajem (pro dobrý pocit). Čokoláda a sušenky mě nelákají. Zato se mi v noci zdá o krásně propečených vepřových řízkách s bramborovým salátkem nebo prima smažáku s hranolkama a kopečkem tatarky...

I přes všelijaké nezdravé chutě do sebe sem tam - vyloženě silou vůle - nasoukám banán či jablko. Každopádně, je mi jasné, že výživový poradce by mě za můj absolutně nezdravý jídelníček nejspíš přizabil.

A pohyb? Počítá se neustálé chození na wc jako relevantní druh pohybu? Na mou obranu - první dva měsíce jsem měla úplný zákaz jakéhokoliv pohybu. Teď mohu na krátké procházky. Hned na začátku těhotenství jsem si aktivně zakoupila DVD s názvem "Pilates pro těhotné" (dobrý úmysl a myšlenka se počítají, no ne?). Ano, hádáte správně, na DVD se vesele práší a mé boky se úměrně tomu zvětšují. Kam až to povede?

Pan D mi koupil knihu o těhotenství. Je nádherná. Plná tipů, upozornění, krásných obrázků. Tato kniha mi už asi 5 týdnů slibuje, že těhotenské nevolnosti a obtíže celkově by měly pomalu ustupovat. By měly... Kam ale? A kdy? A komu vlastně? Mě tedy určitě ne!!! Je mi pořád stejně špatně jako na počátku a udělá se mi ještě hůř, když v knize otočím list a na druhé straně se na mě usmívá nádherná těhotná žena, která má krásně lesklé vlasy, pleť jako alabastr a jednou rukou si hladí těhotenské bříško a v té druhé drží nakousnutou hrušku. Brrrrr...hruška. Kdyby aspoň svírala kus uheráčku! Pak bych ten její spokojený výraz alespoň trochu lépe snášela.

No co. Došla jsem k závěru, že se nebudu zbytečně stresovat. Dnes ráno jsem se, navzdory nevolnosti a sychravému počasí, oblékla do těch největších manželových džínů, co má. Vypadala jsem sice asi trochu divně (přeci jen - pánský střih je jiný než dámský), ale pohodlí nade vše. Umyla jsem si vlasy, které po vyfoukání vydržely být hezké a lesklé asi 10 minut. Pak totálně zplihly. No a? Ulízla jsem si tedy mastnou patku, na pupínkatý obličej jsem neodborně nanesla silnou vrstvu make-upu a v závěru to celkem ušlo.

Do zimní bundy se ještě jakž takž vejdu. Silou vůle. Báječně vymóděná a připravená vyrazit ven jsem se na sebe chvíli koukala do zrcadla. Na moment jsem si vybavila vzpomínku tak rok starou. Před zrcadlem stála žena s hezkým účesem, o 10 kilo lehčí, s jiskrou v oku. A při této vzpomínce mi z oka, nyní již totálně bez jiskry, ukápla slza. V tu chvíli jsem se vzmužila! Přeci nebudu fňukat!!! Proradnou slzu jsem srdnatě zamáčkla, zavlnila jsem hrdě svými megaboky a vydala se do obchodu...pro děsně nezdravou škvarkovou pomazánku, kterou bych asi určitě jíst neměla. No a? V noci se mi o ní tak krásně zdálo...


(29. 11. 2013 | dneskane)


Autorem tohoto textu není redakce těchto webových stránek, ale jeden z rodičů, tedy uživatelů/ek: dneskane (kliknutím na jeho/její jméno přejdete na jeho/její domovskou stránku). Chcete-li si zde také vést deník nebo sem psát články, zaregistrujte se/přihlašte se na této stránce.

Další články tohoto rodiče: všechny jeho/její články
Facebook Twitter
Komentáře, názory a rady

Super počteníčko
Zajímavé, vtipné, ze života :). Už se těším na pokračování! Kdy bude?...

>>> Číst a vkládat komentáře <<<

Další články tohoto rodiče

všechny jeho/její články

Další rodiče: O čem přemýšlejí, co dělají...

Nová matrace (KristaK)
Čekám až přestane pršet a půjdu hrabat listí. (Leni22)
Nyní jsem dovařila houbový guláš a čekám až přestane pršet. Půjdeme opět do lesa. (Slava91)
Nyní jsem dovařila houbový guláš a čekám až přestane pršet. Půjdeme opět do lesa. (Radi11)
Přišli jsme z vycházky tak si jdu zasoutěžit (ZUTOJAMA)

Anketa



©2009-2019 JaRodic.cz, ISSN 1804-0632
Provozovatel: Bispiral, s.r.o., kontakt: redakce(at)jarodic.cz | Inzerce: Best Online Media, s.r.o., zuzana@online-media.cz
O vydavateli | Pravidla webu JaRodic.cz a ochrana soukromí


TOPlist