Možná takovou situaci prožíváte či jste ji prožívali před koncem školního roku – vaše dítě chodí ze školy či ze školky smutné, nemá na nic náladu, stěžuje si, že nemá žádného kamaráda, nikdo si s ním nehraje či nepovídá. Co teď? Jak poznat, zda se jedná jen o drobný spor mezi dětmi, anebo je to něco vážnějšího? Jak svému potomkovi pomoci, aby si kamarády našel? Tak nejen o tom bude náš dnešní příspěvek.
Foto: Angela Smith / Freerange.comKamarádi jsou pro děti (a nejen pro ně) velmi důležití. Bez nich se mohou cítit odstrčené, nepochopené, což může mít negativní vliv na jejich sebevědomí. A čím je dítě starší, tím větší roli v jeho životě kamarádi hrají. Je pro něj důležité, aby bylo kolektivem přijímáno a oceňováno, aby se stalo jeho součástí.
Právě díky času, které dítě stráví s vrstevníky, se naučí mnohé dovednosti, které jsou pro život téměř nezbytné, respektive bez nich může být poměrně složitý. O jaké dovednosti se jedná? Je to například komunikace s ostatními a vzájemná spolupráce, schopnost vyrovnat se s porážkou, dělat kompromisy či řešit spory, prosadit se mezi ostatními, sdělit svůj názor a mnohé další.
Asi není třeba ani zmiňovat, že přátelství uzavíraná mezi kluky a mezi dívkami bývají odlišná. Zatímco dívky chodí domů ze školky s výrazy typu „Já s tebou KA či NEKA“ (pro neznalé KA – kamarádím, NEKA – nekamarádím), řeší „obrovské“ spory o to či ono, srovnávají, co kdo má/umí/říká a podobně, kluci takové „drobnosti“ zpravidla neřeší. Holky mívají často jednu velkou kamarádku (přátelství na život a na smrt) a hádku či dokonce rozpad kamarádství nesou velmi těžce. Kluci se chovají jinak – hrají či povídají si s těmi, co mají podobné zájmy či názory, spory řeší většinou hned, na místě.
Každý rodič si přeje, aby jeho dítě bylo zdravé a šťastné, dařilo se mu ve škole i v životě. Ve chvílích, kdy jeho potomek pociťuje smutek, zažívá nepříjemné situace, trápí se něčím, je i dospělý nešťastný a přemýšlí, jak pomoci. Někdy to však není vůbec lehké, a to třeba v případě, kdy dítě nemá ve škole kamarády, přestože o ně stojí. Jak na to? Jak dítěti pomoci? Bohužel stoprocentní návod neexistuje. Určitě ale stojí za to:
Důležité: Pozor, aby se nejednalo o šikanu. V tomto případě je třeba z pozice rodiče zasáhnout a situaci řešit. Více informací na toto téma naleznete v příspěvku Šikana ve škole.
Definice říká, že: Šikanování je jakékoliv chování, jehož záměrem je ublížit jedinci, ohrozit nebo zastrašovat jiného žáka, případně skupinu žáků. Je to cílené a obvykle opakované užití násilí jedincem nebo skupinou vůči jedinci či skupině žáků, kteří se neumí nebo z nejrůznějších důvodů nemohou bránit. Zahrnuje jak fyzické útoky v podobě bití, vydírání, loupeží, poškozování věcí druhé osobě, tak i útoky slovní v podobě nadávek, pomluv, vyhrožování či ponižování. Může mít i formu sexuálního obtěžování až zneužívání. Šikana se projevuje i v nepřímé podobě jako nápadné přehlížení a ignorování žáka či žáků třídní nebo jinou skupinou spolužáků. (metodický pokyn Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy č. 28 275/2000-22)
A jak poznat šikanu? Často to není vůbec snadné. Pokud se dítě dospělému nesvěří, pak je důležité sledovat jeho chování, respektive jakékoliv změny v něm. Mezi varovné příznaky patří například to, že dítě je najednou smutné, zaražené, nechce chodit do školy (ráno ho bolí břicho, zvrací, vymýšlí si choroby), přestane jíst, má zničené věci a další.
Dostali jsme se někdy do situace, kdy jste museli řešit to, že váš potomek nemá žádného kamaráda a kolektiv ho odmítá? Pokud ano, jak jste se o problému dozvěděli – řeklo vám to vaše dítě, upozornil vás pedagog či došlo u syna či dcery ke změně chování? Jak jste situaci řešili? Podařilo se vše urovnat? Podělte se s ostatními o své zkušenosti, tipy a rady, určitě je ocení i ostatní rodiče.
