Bydlení v tzv. mamahotelech v Česku pomalu ztrácí na oblibě. Zatímco před šesti lety bydlel s rodiči každý třetí Čech ve věku od 26 do 30 let, dnes takto bydlí jen pětina mladých lidí. Péči rodičů si přitom častěji užívají muži (66 %) než ženy. Třetina mladých dává před mamahotelem přednost pronájmu bydlení, kam se stěhují nejčastěji s partnerem nebo rodinou. Ve vlastním bydlí další třetina Čechů. Vyplynulo to z lednového průzkumu Asociace českých stavebních spořitelen.
Češi dnes už mezi mamánky rozhodně nepatří. Čím dál častěji se od rodičů stěhují ještě před dovršením 30 let. Průměrný věk osamostatnění je necelých 26 let. Přeborníky v Evropě jsou Chorvaté, kteří se z mamahotelů stěhují až téměř ve 33 letech. Naopak nejsamostatnější jsou Švédové, kteří opouštějí rodinná hnízda ještě před dovršením 18 let. „Současná situace na realitním trhu mladým lidem a jejich touze po osamostatnění přeje. Ceny za pronájmy stále klesají. Významně tomu přispěla i koronavirová epidemie, kdy ceny pronájmů spadly až o dvacet procent, což v přepočtu znamená úsporu v řádu několika tisíc korun měsíčně,“ vysvětluje Jiří Šedivý, tajemník Asociace českých stavebních spořitelen.
Téměř 43 % Čechů si myslí, že ideální doba na odchod od rodičů nastává, jakmile začnou vydělávat. Ukončení studií jako příležitost k osamostatnění vidí 28 % mladých. Téměř pětina se domnívá, že je lepší s odchodem počkat až do doby, dokud si nenašetří na vlastní bydlení. Pouze 5 % dotazovaných bere dosažení plnoletosti jako klíčový okamžik k vylétnutí z rodného hnízda. Podle psychologů je tou nejvhodnější dobou okamžik ukončení studií. „Jakmile dítě dostuduje, mělo by učinit krok k osamostatnění a odstěhovat se od rodičů. A rodiče by jeho snahu měli podporovat. Čím déle děti zůstávají doma, tím jsou pohodlnější a mnohdy to vede i k tomu, že nemají snahu najít si práci a nechají se rodiči živit. Současná pandemická situace je zkouškou společného soužití nejen mezi partnery, ale i mezi rodiči a dětmi. V mnoha rodinách se vylétnutí z rodného hnízda urychlí,“ objasňuje Danuše Jandourková, klinická psycholožka.
Při výběru prvního, tedy startovacího bydlení je pro mladé Čechy nejdůležitější cena a lokalita. Čím starší však jsme, tím menší důraz při výběru klademe na jeho velikost. Naopak je pro nás mnohem důležitější občanská vybavenost. Jen zhruba každý desátý mladý Čech se při hledání bydlení ohlíží i na blízkost svých rodičů. Za startovací bydlení platí 6 z 10 Čechů měsíčně do 10 tisíc korun.
Pořízení prvního bydlení je, i přes klesající úrokové sazby hypoték a úvěrů na bydlení, pro většinu Čechů stále nákladná záležitost. Proto se nejprve stěhují do pronájmu. Takto začíná 6 z 10 mladých lidí. Nejčastěji si přitom bydlení pronajímáme s partnery či přáteli (38 %). Zhruba třetina mladých lidí si první bydlení koupí, a to na hypotéku (11 %), z úspor (7 %) nebo na úvěr ze stavebka (4 %). „Řada mladých dostane od rodičů jako základ do života peníze ze stavebního spoření. Díky tomu mají úspory i v řádech několika set tisíc korun, což je dobrý základ pro dofinancování koupě bydlení úvěrem a nejschůdnější řešení v době trvale rostoucích cen nemovitostí,“ uzavřel Jiří Šedivý, tajemník AČSS.
Ať je startovacím bydlením pronájem nebo rovnou vlastní nemovitost, vždy vyžaduje alespoň nějaké investice. I pronájem si obvykle Češi chtějí zařídit alespoň trochu podle svého. Z průzkumu vyplynulo, že pouze pětina dotazovaných je zcela spokojena se stávajícím bydlením a neměnila by na něm nic. Třetina mladých Čechů by se ráda pustila do rekonstrukce, každý druhý pak bere stávající způsob bydlení jako přechodný a plánuje ho změnit. Ideálním nástrojem pro financování změn je zpravidla stavební spoření. Ať již ve formě úspor nebo úvěru na řešení bytových potřeb.
