Znám pár lidí co adoptovali dítě.Pokud nemůžou mít své vlastní a nejde to ani uměle tak jsou rádi že tato možnost je.Sice je to na dlouhou trat,ale za ten šťastný život to stojí.

O prázdninách moji přátelé měli konečně poslední soud ohledně adopce - trvalo to 5 roků. Nakonec soud dopadnul dobře a holčička je už právoplatně jejich. To bylo radosti a úlevy.

je určitě dobře,že tato možnost existuje.Já páry,které se takto rozhodnou velmi obdivuji.Mám dva syny a tak nedokážu objektivně říct,jestli bych měla odvahu si dítě adoptovat.

Je dobré že tato možnost existuje ,je mnoho lidí co vlastní dítě mít nemohou a takto dají možnost nějakému děťátku žít plnohodnotný a spokojený život.

My jsme si taky chtěli zažádat o adopci, ale soc. pracovnice nám řekla, že nám to ani nedoporučuje, že je to moc složité a at si zažádáme o pěstounskou péči. nakonec po dvou letech soudních stáních a častých kontrol v domácnosti soc. pracovnicema nám dali holčinu- jako "svěření do péče třetí osoby", tzn., že rodiče nebyli zbaveni rodičovských práv, ale my všechno platíme a celý den se o ni staráme. to soudkyně zase chtěla pomoct státu, aby ušetřil na přídavcích , protože máme jen 500 kč jako přídavek na dítě, ale pro peníze jsme to nedělali :-)

určitě bych do adopce šel.

Jedni známí se pokoušeli několik let (i uměle) o dítko, ale jelikož jim to nevyšlo, tak si zažádali o adopci. Bylo to prý hrozné. Všechno možné po nich chtěli. Už skoro si mysleli, že žádné dítko nedostanou jak to dlouho trvalo a nikdo jim přesně nic neřekl. Nakonec se dočkali holčičky. Do dvou let potom se jim narodilo vlastní dítko. Nedělají mezi nimi rozdíl. Nikdo by nepoznal, že jedno adoptovali.

Pokud nemohou mít partneři dítě spolu,tak se zkouší adopce.Je to běh na dlouhou trať,ale pak ten okamžik štěstí,kdy si dítě mohou ponechat,je nepopsatelný.Určitě to chce hodně trpělivosti a vytrvalosti,není to jednoduché.