já byla vychovávaná většinou babičkou.Máma neměla čas,chodila do práCE A ani později to nebylo to pravé.Chyběl mi pocit jistoty a tak různě.....Já sama mám dvě děti,jsem s nima sice sama,ale každý večer si povídáme,čteme.Povídáme si o tom,co je zajímá.Vyprávím jim na přání o zvířátkách,keré jsem měla.Žijem skromně.Dokonce i chápu,že je strašně důležitá do školy třeba jen barevná tužka,postavička Bakugana,nebo dinosaurus......I jak je důležité mít širokou postel.Protože si pravidelně ustelou oba u mně....:-)Není to hezký?Kdo ví,jak dlouho je to bude držet....:-)))

mám dvě děti a každé je úplně jiné, holka 14 let - bezproblémová, hodná, poslouchá, super dítko. Pak mám synka, kterému jsou dva roky a vychovává nás - někdy toho mám plné zuby. Neposlouchá, řve, dělá naschvály - ale i tak ho miluji, protože i muži maji své dny:-)