Myslete pozitivně, já si to vyloženě vychutnávám a strašně se mi to líbí, protože takhle můžeme "smysluplně" konverzovat půl hodiny! Hrozně mě baví slovné hříčky, a tak pokaždé, když maše malá nastartuje nekončící řetězec "proč otázek", se já sama zkouším, na co všechno jsme schopna vymyslet odpověď a jak je dát do souvislostí. Nejen že to není vyčerpávající, je to velká legrace, např: "Mami, ploč mi češeš vlásky?" "No, abys byla princezna" - "Aha, a ploč?" "Protože princezny musí mít krásné vlásky" - "A ploč?" "Aby byly krásné jako ty" - "A ploč?" "Protože ty jsi krásná" "No, já vím. Po mamince" - vždycky nám to po nějaké débě skoční, a vždycky takhle nějak krásně - ...... "Protože tě miluju" "A já tě taky miluju". Matky, myslete pozitivně, od tatínků ale takovou trpělivost podle mě moc čekat nejde... Tak mnoho zdaru při výchově budoucí generace!

Tak to opravdu není jednoduché. Ale díky tomu, že se mému synkovi(teď 3-letému)už určitě rok (někdy jsem dost vyčerpaná a mám dojem, jakoby to bylo několik let...)snažím, tak poctivě jak to jen jde, odpovídat najeho dotazy, jsem si sama rozšířila obzory a zjistila jsem, že mám takové díry ve vzdělání, že mi spíš připomínají černé díry. Ale všeobecně vzato jsem vděčná za to, že dítě zvědavé je a hodněkrát se u toho zasmějeme a určitě v budoucnu budeme s vděčností vzpomínat na naše společné bádání. Třeba ve dvou letech, ze čeho se dělá cukr, načež absolutně samozřejmě následovala otázka, jak se vyrábí. Byla jsem docela zoufalá a proto jsem sáhla do encyklopedie, kde byl krásný popis s obrázkem výroby cukru z cukrové řepy. Protože jsem to nebyla schopna zjednodušit, tak jsem mu jednotlivé kroky ukazovala prstem a četla názvy toho, co tam probíhá, načež následovala radost ze znění nových slov. Situace se opakovala hodně dlouho( asi dva měsíce), přičemž pokaždé se objevovaly dotazy nové a tak jsem vysvětlovala, některé děje jsme se snažili i ukázat názorně (např. filtraci) apod. až do momentu, kdy dítko bylo uspokojeno a už asi 10 měsíců "mám klid".Ale encyklopedie byla tak zajímavá, že když se objevilo schéma výroby piva, tak se mi nepodařilo dost rychle obrátit stránku a následovala situace podobná předešlé. Zajímavý byl pro mne dotaz, jak nebo čím slyší ptáci, tak jsem se obrátila na mou kolegyni bioložku. Rychlejší ale bylo vyhledání na internetu. Nějak jsem se rozepsala. Je to období nelehké, vyžaduje to, abychom své děti i s jejich dotazy přijímali s respektem a snažili se jim tento svět přibližovat co nejlépe, protože to je naše zodpovědnost a povinnost!!! Samozřejmě jsme někdy unavení, tak to berme trochu s nadhledem a pokud to jde, s radostí z objevování kolikkrát dosud neobjeveného. Tak mímochodem, kdyby mi někdo odpověděl na dotaz, proč je sních bílý, byla bych vděčná... S přáním trpělivosti a radosti z objevování Janina

Není to tak dávno, co jsem opravdu každou chvíli musela odpovídat na otázku CO a PROČ. Nejhorší pro mě bylo, když mi tu otázku po nějaké době dcera znovu několikrát opakovala, přitom jsem jí to vždy s trpělivostí vysvětlila. Jen jsem se přitom modlila, ať tu otázku už zapomene: :-)

Jéé to je u nás také zrovna aktuálně na denním pořádku. Manžel říká, že potřebuje nakešovat paměť :-D. Začala skoro ze dne na den, teď před vánoci..Opravdu přesně s příchodem třetího roku. Snažím se odpovídat nejlépe jak umím.. i když taky už jsem dospěla k prostému zrýmování Proč? protoč :-D ! Ale to jen vyjímečně.. Dcerka je bystrá tak jí chci dát informace po kterých tolik prahne.. :-D I když přiznám se, že je tolik otázek, na které nelze odpověďět jinak, než že to tak prostě je.. Někdy vnímám, že "Proč" neříká ani tak kvůli nedostatku informací, ale protože se tím baví :-D, já jí trpělivě odpovídám a ona už se smíchem čeká až domluvím, aby mohla znovu vznést dotaz..A proč? :-D.. ta moje rošťanda přesně vycítí, kdy mi dochází argumenty a své dotazy zintenzivní :-D.. no je to radost :-) Pevné nervy přeji všem! :-D

Tak toto období máme teď. Je to supr věc. Ale nějak to zvládneme:-) Fíla pusu nezavře, od rána do večera slyšíme proč, co je to... Naštěstí je nás na něj víc:-)

Je to obdobití jak my dospělí říkáme na zabití. Asi důležité je to vnímat se slovy. "No vždyť já nebyl jinej". tímto obdobím si musíme projít všichni, jak naše dítka, tak bohužel i my dospělí. To je prostě život. Na toto období se musíme obrnit nezbytnou trpělivostí, střídat se s partnerem a nebo půjčovat děti častěji babičkám a sdědečkům - ti bývají nejchytřejší. A z vlastní zkušenosti vím, že taky z tohoto pocitu velice rychle procitnou. Každopádně děti jsou zvídavé a to je dobře. Všichni si tím obdobím musíme projít a je třeba to brát s citem a rozhodně děti neodhánět se lovy dej mi už pokoj a pod.