Já měla doma malého ďáblíka,několik měsíců od porodu v noci vstával po hodince, po dvou,takže jsem se vůbec nevyspala,ale dospávali jsme to spolu celé dopoledne s vypnutým zvonkem,aby nás nikdo nerušil a nakonec jsme to nějak zvládli. Důležité je opravdu nepodléhat stresu,že musíte brzy vstát,uklízet a nebo dokonce poskakovat kolem návštěv. Neodbytné návštěvy v šestinedělí jsem přijímala na rozloženém gauči, kafe si vařili sami a když nepřinesli zákusky,tak buchta prostě nebyla. Žádný stressss :-)

Malá byla strašně hodná a tak to až takový hurikán nebyl. krize přišla až kolem 1 roku, kdy už jsem měla pocit, že mi to všechno doma spadne na hlavu. no a pak jsme objevili kousek od nás mateřské centrum a všechno najednou bylo jiné. pokecala jsem tam, seznámila se jinými mamčami a hlavně děti si tam vyhráli sami jen pod dohledem. takže moje rada je, nebraňte se vypadnout někam do společnosti a využijte všechno co je ve vašem dosahu.

Já jsem to naštěstí prožívala docela v klidu, ale pravda, mám jen jednu zkušenost. Jen kdybych ty první dny nemusela sedět na nafukovacím kruhu :-(...