Vejdete občas do pokoje vašeho potomka a přemýšlíte, po kom je tak nepořádný? Stává se vám, že přijdete domů z procházky, vaše dítě nahází oblečení do kouta či doprostřed předsíně a vesele po nich šlape? Hledáte každé ráno hřeben, tričko či jinou zásadní věc? Proč si zrovna to vaše dítě věci neuklízí a jak ho to naučit? Několik tipů, jak dát věcem správný směr, vám přinášíme v tomto článku.
Již malé dítě je schopné, a v tuto chvíli většinou i ochotné, „uklízet“. Jistě, že tím není myšleno utírání prachu a luxování, ale například házení kostiček do kyblíčku, úklid hračky, která překáží ve hře a podobně. Bere to jako hru a baví ho to (i když možná ne dlouho). Zpravidla také rádo pomáhá mamince či tatínkovi vyndat věci z myčky, věšet prádlo, vyložit nákup z tašky a další. I když vám práce trvá déle, nechte ho. A samozřejmě ho nezapomeňte pochválit.
Postupem doby by si mělo zvyknout, že má uklízet hračky, se kterými si hrálo. Je ale pravda, že ne vždy se vám podaří své dítko přesvědčit, aby udělalo, co se po něm chce. Někdy je prostě jen unavené, jindy si postaví hlavu a neudělá to. Výborná je v tomto směru školka či jiné zařízení tohoto typu. Tam většinou s úklidem nebývá problém – jednak to dělají i ostatní, a tak dítě nechce zůstat pozadu, a také je tam paní učitelka (možná dokonce pan učitel) a její pokyny vnímá žáček zpravidla jinak než ty samé od svých rodičů.
Menší děti lze tedy nějakým způsobem k úklidu motivovat – začnete uklízet s ním, požádáte ho o pomoc, soutěžíte, kdo má více kostiček a podobně.
Ve věku, kdy je schopné pochopit, co se po něm chce, můžete začít s vyjednáváním. Například: „Chceš jít cvičit? Fajn, půjdeme, ale abychom to stihli, tak je potřeba, abys uklidil/a své hračky“ (je třeba přesně říci, co a kam). V určitých případech je na místě i odměna (dítě pomůže nad rámec svých povinností,…).
Pro většinu dětí asi není uklid žádná zábava. Na druhou stranu je jasné, že bez uklízení to nejde. Záleží vždy na rodičích, kolik toho od svého dítěte požadují. V některých rodinách je naprosto běžné, že starší děti luxují či vytírají, zalévají květiny, myjí nádobí a podobně. Jinde mají za úkol „jen“ uklidit své věci. Každopádně je dobré si s dítětem promluvit, vysvětlit mu, co od něj očekáváte. Nejlépe je domluvit přesná pravidla, například: po návratu ze školy si uklidíš oblečení, vyndáš věci z aktovky. Než půjdeš spát, tak bude prázdná deska stolu,….. Na těchto požadavcích byste měli trvat.
Někdy se asi neobejdete bez domlouvání, neustálého kontrolování a podobně. Pozor ale na vyhrožování. Často mívá naprosto opačný efekt. A nezapomeňte, že všechny výhrůžky je nutné z výchovného hlediska dodržet, což může být někdy poněkud obtížné: „Jestli si hračky neuklidíš, všechny ti je vyhodím“ J.
Neslibujte si, že bude všechno hned vypadat tak, jak si představujete (v některých případech to tak nebude vypadat nikdy J). Chce to čas a trpělivost, často opravdu pevné nervy.
zpočátku dítěti s úklidem pomozte (naučí se, kam co patří)
Návod na to, jak naučit dítě uklízet, neexistuje. Škoda, že? Jak by pak bylo vše snadné. Je důležité stanovit si určitá pravidla a ta dodržovat. Rodič by po dítěti neměl chtít nemožné, protože zbytečně stresuje sebe i svého potomka. Možná je proto lepší slevit z některých představ o čistém a uklizeném domově (samozřejmě do přijatelných mezí). Je třeba si uvědomit, že domácnost s dětmi zřejmě nikdy nebude dokonale uklizená. Ale je to pro život vlastně tak důležité? Přejeme vám pevné nervy a těšíme se na vaše rady, tipy a zkušenosti.
