Kdyz byl syn malicky,premysleli jsme o tom,ze ho zapiseme do lyzarske skoly a my budeme lyzovat opodal,ale protoze syn byl ctizadostivy a do lyzovani se kupodivu hrnul po hlave, vzali jsme ho na sjezdovku a na te nejmensi ho zacali ucit sami. A protoze se nam chtel vyrovnat,slo mu to uplne samo. Dneska uz lyzuje pomalu lepe nez-li ja a kdo brzdi rodinu je maminka. Chalpi jezdi na cerne a maminka si to uziva na mene narocnych trasach a je spokojena. Ono kdyz sekate patky a vjedete pod snehove delo v plne rychlosti,je asi lepsi ze Vas rodina nevidi!!! Povaha umeleho snehu a toho prirodniho je uplne odlisna,coz jsem netusila, vletla tam a u dela mi zustaly lyze i s lyzakama a ja ryla nosem prazdu o deset metru dal. Natlokla jsem si,ze bych nejradeji zustala lezet a rozbrecela se,ale protoze jsem byla videna a sledovana, vyskocila jsem jako stnka, skocila do bot a tradaaaaaaaaaaa pryc. Az na sedackove lanovce jsem delala auvej,auvej!!!!