Rozvod je složitý nejen pro oba partnery, ale samozřejmě také pro děti, které v rodině žijí. Najednou se ocitají v situaci, kdy se jim změní celý život. V tuzemsku zpravidla zůstávají v péči maminky a tatínka navštěvují v předem domluvených termínech. Ale nemuselo by to tak být. Další možností je tzv. střídavá péče, kdy se na výchově svých potomků podílí oba rodiče rovnoměrně. Více o tomto porozvodovém uspořádání péče o dítě se dozvíte v dnešním příspěvku, ve kterém jsme pro vás připravili rozhovor s Ing. Alešem Hodinou, zakladatelem webové stránky Střídavka.
Můžete se našim čtenářům představit?
Aleš Hodina se synemNa svém blogu uvádím: „Jsem člověk, Evropan, občan, ... který není lhostejný k tomu, co se děje kolem něj.“ Je mi 37 let, jsem tátou jednoho malého chlapečka a problémy s jeho mámou mne přivedly k otázkám porozvodové péče o děti. Někde jsem četl: „Je lepší rozsvítit svíčku než nadávat na tmu.“
Založil jste dvě webové stránky, a to Stridavka.cz a Vyzivne.info. Co vás k tomu vedlo?
U nás do té doby neexistoval žádný web, který by se primárně věnoval střídavé péči o děti po rozvodu rodičů. Střídavá výchova byla prezentovaná jako něco výjimečného a prakticky nedosažitelného, kolem čeho se navíc šířila spousta předsudků a mýtů. Stridavka.cz ukazuje střídavou péči takovou, jaká je – jako normální a nejméně špatné řešení pro dítě, když se rodiče rozejdou.
A co druhý web?
Vyzivne.info je zaměřené trochu jinak. Je to hlavně diskusní server. Slouží výměně zkušeností a názorů mezi rodiči, kteří platí nebo dostávají výživné. Potřeba takové diskuse se ukazuje zvlášť poté, co bývalá ministryně Kovářová přišla se svým návrhem tabulek. Mimochodem, do „rodiny“ webů patří ještě třetí, také diskusní Tatove.info.
Jste velkým zastáncem tzv. střídavé péče. V čem spatřujete její hlavní význam, a to jak pro děti, tak pro rodiče?
Nejdůležitější je, co přináší dětem. V zemích, kde funguje už dlouhou dobu, bylo zjištěno, že se situací po rozvodu se děti nejlépe srovnávají právě ve střídavé výchově. Vždyť je to přirozené – před rozvodem měli dva rodiče, tak proč by pak měli mít jen jednoho? Střídavá péče nedělá z dětí polosirotky. Oběma rodičům přitom umožňuje vychovávat své děti, ale i mít čas na práci a oddych.
Má podle vás tento způsob výchovy také nějaké negativní stránky?
Mírnou komplikací jsou technické problémy spojené se střídáním. Ty se ale mnohdy zveličují a hlavně jsou mnohonásobně vyváženy zachováním citového i materiálního zázemí obou rodičů.
Myslíte si, že je možné tento způsob výchovy uplatnit vždy?
Určitě ne tehdy, pokud jeden z rodičů nemá zájem o dítě pečovat.
A co v případě, že spolu rodiče vůbec nekomunikují, nejsou schopni se na ničem dohodnout a podobně?
I tehdy je to možné - a dokonce vhodné - uplatnit střídavou péči. Kdyby byla nařízená péče jen jednoho rodiče, nekomunikace by se z jeho strany pravděpodobně jen zhoršila. Mohl by dokonce potomka od druhého rodiče postupně odstřihnout, což by bylo pro dítě velmi škodlivé.
Ano, takové případy jsou známé...
Ze zákona přitom za dítě pořád odpovídají oba rodiče. Střídavá péče je ke komunikaci o něm aspoň trochu nutí. V praxi přitom vidíme, že i v takových konfliktních případech střídavka dětem prospívá víc než výlučná péče.
Pokud se rodiče nedohodnou na střídavé péči, je podle vás vůbec nějaká šance, že jim soud vyhoví?
Samozřejmě. Ústavní soud nedávno potvrdil, že nesouhlas jednoho z rodičů se střídavou péčí není důvodem pro její zamítnutí. Jeden rodič přece nemůže bránit druhému, aby vychovával své dítě. Zatím se to bohužel často stávalo...
V České republice není střídavá péče zatím příliš rozšířená. V čem spatřujete hlavní důvod?
Jsou to přežívající zvyky z doby socialismu, kdy se razilo heslo, že děti patří matkám. Výsledkem byly a jsou na jedné straně „zvítězivší“ přetížené mámy a na druhé straně tátové bez dětí. Je to také důsledek feminismu. Ne toho, který chce skutečnou rovnoprávnost, ale toho, který staví ženy do boje proti mužům. I prostřednictvím dětí.
Myslíte si, že to jsou jediné důvody?
Vliv má i setrvačnost státních orgánů, které byly po desítky let zvyklé postupovat tak, že vždy najdou nějaké důvody, proč přidělit dítě matce. Na tom hledání „důvodů“ si postavili živnost i někteří soudní znalci, advokáti a vůbec celý tzv. rozvodový průmysl. V neposlední řadě si za to mohou i muži sami. Tím, že někteří se o své děti nezajímají, nebo že o péči o děti dostatečně neusilují a nechají se od střídavé péče předčasně odradit.
V jednom z rozhovorů jste uvedl, že tento způsob může fungovat i v případě, že rodiče žijí v jiných městech. Nezlobte se, ale tak úplně si nedovedu představit, že bych se každý půlrok či rok měla stěhovat, měnit školu a kamarády a vlastně celý způsob života. A složité je to samozřejmě i pro rodiče.
A vidíte, jsou děti, které se po republice spolu s rodiči stěhují vždy po pár týdnech. To jistě není ideální. Ale měnit dvě školy po půl roce nebo po roce je schůdné. Ti nejbližší – rodiče – vám zůstávají a dobří kamarádi na vás za půl roku nezapomenou. Je to cena za to, že dětem zůstanou oba rodiče. Samozřejmě by bylo lepší, kdyby se rodiče neodstěhovávali a zůstali bydlet v okruhu stávajícího bydliště dítěte.
Je možné je k tomu nějak donutit?
V Kalifornii například platí, že rodič, který se svévolně odstěhuje do jiného okresu, ztrácí výchovu dítěte. To byl například případ herce Naveena Andrewse a Češky Eleny Eustachové, která tak fakticky přišla o dítě. Na druhou stranu střídavá péče může fungovat dokonce i mezi dvěma státy.
Jsou i z České republiky známy případy, kdy to skutečně funguje?
Známý slovenský aktivista Ladislav Ďurkovič tak úspěšně vychovává svou dceru, jejíž matka žije v Česku. A dcera herečky Báry Srncové už od malička střídala pobyt u rodičů mezi Českem a Švédskem.
A jak je to v případě, že je v rodině více dětí – žijí společně a spolu se i stěhují, anebo je lepší jiný způsob?
Pokud se děti stěhují společně, pomáhá jim to lépe zvládat přechod od jednoho rodiče k druhému.
Na tuto otázku se nemůže nezeptat: Jak je to s penězi? Co když mají rodiče velmi rozdílné příjmy? Anebo co když jeden z rodičů má například „tu smůlu“, že s dítětem zůstává častěji doma z důvodu nemoci atd?
Rodiče by si měli své náklady na děti dorovnávat, zejména v případě nákupu dražších věcí. A při značných rozdílech v příjmech by měl bohatší rodič tomu druhému i něco doplácet, aby jeho dítě polovinu času netrávilo v nouzi. Ty peníze pak ale musí spotřebovat dítě, ne rodič.
A na závěr: Máte nějaký odhad, na kolik procent by mohl do budoucna v České republice vzrůst podíl střídavé péče? Existují i nějaké prognózy?
Například v Kalifornii vzrostl její podíl zhruba na 25 %. A to tam ani nemají zákonnou přednost střídavé péče.
Děkuji za rozhovor.
Odkazy:
