Čtu si po sobě svůj první zápis do blogu a nemůžu uvěřit, že jsem někdy pochybovala o tom, že jsem těhotná. Dneska už mi to přijde jako normálka. Taková normálka, že o tom vlastně ani není moc co psát. (Ale určitě brzy bude a trochu se toho obávám:).
Lidé kolem mě se začali dělit na ty, kteří to na mě už poznají, na ty, kteří si myslí, že to poznají (protože to vědí a už mě nějakou dobu pozorují) a na ty, kteří si ani nevšimnou. Nedivím se jim. Mezi námi: Také bych s někým, kdo by nebyl má blízká kamarádka, nemluvila o tom, jestli náhodou není těhotná. Co kdyby jen tak přibrala, to bych jí moc nepotěšila :). A blízká kamarádka by mi to přece řekla :).
Jedinou závažnější novinkou jsou krevní odběry pro takzvaný biochemický screening. Z něj může vyjít podezření na vrozené vývojové vady, takže jsme na výsledky s Michalem hodně zvědaví. I když to asi není to správné slovo; možná máme spíš trochu strach, ale nepřipouštíme si, že by něco mohlo být špatně.
Už minule jsem psala, že i když se lecčím vyhrožuje, snáším těhotenství dobře. Chytré knihy (a články na webu) tvrdí, že teď by měly prvotní potíže ustupovat a pomalu by měly nastupovat jiné. Tak jen doufám, že když nic neustoupí, tak ani nic nenastoupí :).
