Chtěli byste svým dětem číst pohádky, ve kterých jsou ony samy hlavním hrdinou či hrdinkou? Pak tu pro vás právě dnes jednu takovou máme. Jejím hlavním hrdinou je – jak už jsme vlastně řekli – vaše dítě: Stačí, když vyplníte jeho jméno a pohlaví a ono se do textu pohádky automaticky doplní. Pohádku si pak můžete vytisknout nebo ji třeba číst z počítače... Přejeme krásné předvánoční počtení.
Dále na této stránce najdete pohádku již vyplněnou - pro příklad jsme vybrali jméno Maruška. Pokud ale doplníte následující políčka jménem svého dítěte a stisknete tlačítko Odeslat a ukázat pohádku, pohádka se ukáže se jménem vašeho dítěte; a ukáže se na nové stránce tak, abyste ji mohli číst nejen z počítače, ale abyste si ji mohli snadno i vytisknout nebo třeba stáhnout a použít jinde - třeba ve čtečce knih, na tabletu nebo v mobilním telefonu. Snad nemusíme dodávat, že pohádka je zde pro vás samozřejmě ke stažení zcela zdarma.
Zde je příklad, jak bude pohádka vypadat, pokud například vyplníte jméno Maruška:
Venku už se stmívalo, když Maruška přišla s maminkou a s tatínkem z odpolední procházky. Nebe bylo krásně růžové a sem tam dokonce spadla i třpytivá vločka sněhu, ale Maruška dnes celý den myslela jen na jednu věc: Dnes přece musí napsat dopis Ježíškovi. Musí si napsat o všechny dárky, které si tak moc přeje.
Hned jak přišli domů, tatínek uvařil dobrý horký čaj s medem a s citronem, 
Ve vánoční pohádce o smutné myšce může být hlavním hrdinou i vaše dítě.maminka nakrájela ovocný koláč a Maruška si ze svého pokojíčku do kuchyně přinesla barevné pastelky a velký červený sešit. Sedla si s rodiči k velkému stolu, rychle usrkla trochu čaje, ukousla kousek koláče a už otvírala sešit, kam bude psát dopis Ježíškovi.
„Maruško, tobě můj koláč nechutná?“ zeptala se překvapeně maminka. Věděla, že tentokrát se jí přece moc povedl.
„Chutná mi, mami, je moc dobrý,“ odpověděla Maruška. „Ale musíme přece napsat ten dopis Ježíškovi.“
Tatínek s maminkou na sebe mrkli.
„Ale měla bys ještě kousek koláče sníst a vypít ještě trochu čaje, aby se ti při psaní dopisu lépe přemýšlelo,“ řekl tatínek.
Maruška se na chvíli zamyslela a pak ukousla ještě kousek koláče a upila trochu čaje.
„Myslíš tati, že už to bude stačit?“ zeptala se pak.
Tatínek s maminkou na sebe zase mrkli.
„Teď už určitě ano,“ řekla maminka. Společně pak opatrně vytrhly ze sešitu jeden papír, vyndaly na stůl všechny pastelky a pustily se do psaní dopisu.
Maruška psala a kreslila, aby Ježíšek přesně poznal, co si přeje. Když si nebyla jistá, jak se některý dárek píše, maminka jí pomohla. Když jí něco nešlo nakreslit, pomohl jí tatínek, který byl v kreslení šikovný.
Maruška nakreslila ještě i krásný obrázek jako dárek pro Ježíška, pak celý dopis všichni pečlivě zkontrolovali, složili ho a v nepromokavém sáčku přivázali mašlí za okno. A od této chvíle už bude Maruška jen každé ráno kontrolovat, jestli si Ježíšek dopis odnesl. A doufat, že dostane všechny věci, které si přeje. A hlavně, aby byly mezi vánočními dárky panenka, šatečky a domeček.
Pak se Maruška vykoupala, vyčistila si zoubky a šla do postýlky. Před spaním jí ještě maminka přečetla pohádku a potom už se jí zavřela víčka a Maruška usnula.
Hned jak Maruška usnula, měla zvláštní sen. Zdálo se jí, že venku je už spousta sněhu. A padá pořád další a další sníh.
Najednou si Maruška všimla, že ve sněhu něco hopsá. Podívala se blíž a uviděla, že je to bílá myška s malým bílým myšátkem v náručí. Myška měla proužkovanou červenou čepici, červené puntíkaté rukavice, oranžový kabátek a velký starý obnošený batoh. Myšátko bylo oblečené v růžových dupačkách a mělo také malou růžovou čepici a malé růžové rukavice. Asi to byla malá myší holčička.
„Už budeme doma,“ řekla myška svojí myší holčičce. A opravdu: Maruška viděl, že se spolu blíží k malé myší díře u domu, kde bydlela i Maruška s rodiči.
„Tak tady bydlí,“ pomyslela si Maruška ve snu. A připadalo jí to docela legrační. Žádné myšky tu přece nikdy neviděla.
Před myší dírou si myška sundala ze zad svůj batoh, se kterým by se jí dovnitř těžko lezlo, a odnesla dovnitř svojí myší holčičku. Než se ale stihla pro batoh vrátit, k díře přiběhla cizí velká bílá myš a batoh myšce sebrala. Cizí myš byla tak rychlá, že když myška vykoukla ven z díry, už viděla jen cizí stopy. Batoh i cizí velká myš byly pryč.
Myška smutně zalezla zpátky do díry a Maruška viděla, jak usedavě pláče. „Proč ta myška tak brečí,“ myslela si Maruška. „Vždyť to byl jen starý ošoupaný batoh. Může si přece koupit nový, hezčí.“
Myška ale byla tak smutná, že už naříkala nahlas: „Co si jen počnu? V batohu jsem měla jídlo na Vánoce a dárky pro mojí holčičku. Lidem dárky nosí Ježíšek, ale nám, myškám, ne. To budou smutné Vánoce: Budeme jíst jen starý chleba a pod stromečkem nebudou žádné dárky.“
Maruška o tom nikdy nepřemýšlela, a tak až doteď nevěděla, že zvířátkům Ježíšek dárky nenosí. A bylo jí myšky moc líto.
Když se Maruška ráno probudila, hned běžela za maminkou do kuchyně a všechno o svém snu jí pověděla. Maminka se zamyslela a pak řekla: „Maruško, té myšce s malou myší holčičkou by měl někdo pomoci. Ale o jejím smutku asi víš jen ty.“
„Ale jak bych jí já mohl pomoci?“ zeptala se Maruška.
Maminka se znovu zamyslela.
„Co kdybys, Maruško, napsala Ježíškovi, aby místo jednoho tvého dárku přinesl myšce její batoh s jídlem a dárky pro její myší holčičku?“ řekla nakonec maminka.
Maruška se zamyslela. Na svoje dárky se moc těšila, ale nechtěla, aby myška se svou holčičkou měly tak smutné Vánoce. Rychle se proto běžela podívat k oknu, jestli tam její dopis Ježíškovi ještě je. A měla moc velkou radost, když ho tam uviděla.
Maminka jí pomohla dopis sundat, společně ho opatrně otevřely a Maruška pak v dopise opatrně škrtla jeden ze svých dárků. „Místo mého dárku přines prosím myšce její ztracený batoh. Ta myška bydlí v našem domě,“ napsala pak.
„Myslíš, že to Ježíšek pochopí?“ zeptala se potom Maruška maminky.
„Určitě ano, Maruško,“ řekla maminka a byla na svou holčičku moc pyšná.
Čas do Vánoc utekl tento rok jako voda a byl tu Štědrý večer. Celá rodina se sešla u slavnostní večeře a Maruška se už nemohla dočkat, jestli přijde Ježíšek se stromečkem a s dárky. Její dopis si Ježíšek z okna brzy odnesl, a tak si Maruška myslela, že nějaké dárky určitě dostane.
Chvíli po tom, co všichni dojedli večeři, se opravdu ozval zvonek a za chvíli už všichni uviděli krásný vánoční stromek se spoustou dárků. Maruška je jako každý rok rozbalovala jako první a postupně v balíčcích objevila skoro všechno, co si přála.
Úplně na konec si Maruška nechal malý placatý dárek. Byl tak malý, že v něm vlastně ani nemohlo být nic důležitého. Maruška z něj sundala mašli, rozbalila papír a uviděla dopisní obálku.
„Co v té obálce asi může být?“ pomyslela si Maruška.
Protože se obálka nedala nijak otevřit, tatínek přinesl malý nožík a maminka ji opatrně rozřízla. Pak si obálku vzala Maruška zase zpátky a opatrně z ní vyndala její obsah. Byl tam jen lístek papíru.
A na tom lístku bylo napsáno: „Myšce jsem dal její batůžek. Díky tobě, Maruško, má ona i její myší holčička krásné Vánoce. Jen se podívej... Tvůj Ježíšek.“ Maruška lístek otočila a uviděla fotografii šťastné myšky a její veselé holčičky u stromečku s dárky.
A tak se ten nejmenší dárek stal letos jejím nejkrásnějším dárkem.
Zima se pomalu hlásí o slovo, a tak pro vás redakce JáRodič.cz stejně jako v minulých letech připravila zimní speciál,...
