V dnešním příspěvku jsme pro vás připravili informace, které se týkají znakové řeči. Dozvíte se, co se vlastně pod tímto pojmem skrývá, jak a kdy vznikla, kdo, kdy a proč jí využívá. Představíme vám i prstovou abecedu, a to včetně ukázek, jak se to či ono písmenko tvoří.
Možná vás překvapí, že znaková řeč není mezinárodním dorozumívacím jazykem. Každý jazyk má totiž svou vlastní znakovou řeč.
Zákon o znakové řeči z roku 1998 říká, že znaková řeč zahrnuje český znakový jazyk a znakovou češtinu.
Český znakový jazyk je základní dorozumívací jazyk neslyšících v České republice.
Tento jazyk využívá nejen znaky (tvary rukou), ale také mimiku, pohyby těla a další. Má vlastní gramatiku a strukturu a je odlišný od češtiny. Pro představu: například „jsem“ - „nejsem“ se vyjadřuje různými znaky (nikoliv tedy jen vyjádřením „ne“ před slovem), struktura věty je také jiná – „Jak se jmenuješ?“ zní zhruba „Jméno tvoje co?“
Český znakový jazyk je podobný slovenskému a částečně i rakouskému.
Využívají ho zejména lidé, kteří se jako neslyšící již narodili či ti, kteří sluch ztratili v raném dětství (neznají tedy češtinu).
Znaková čeština je vytvořena slyšícími a využívá českou gramatiku. Hlasitě nebo bezhlasně artikulované slovo je doprovázeno znaky.
Tento jazyk využívají převážně ti, co špatně slyší či o sluch přišli v době, kdy už mluvili, takže čeština pro ně není cizím jazykem a pak samozřejmě osoby, které se chtějí s neslyšícími domluvit.
S pomocí jedné či obou rukou, respektive prstů a dlaní se vytváří písmenka, která patří do české abecedy. Uvádí se, že abeceda na obě ruce je snazší a čitelnější.
Nejčastěji se používá v případech, že je třeba říci cizí slovo, název státu, města, řeky a ostatní geografické názvy, také u jmen a příjmení a v dalších případech.
Pokud vás zajímá, jak to či ono písmenko v prstové abecedě vypadá, přehled naleznete zde (dokument PDF).
Český znakový jazyk se vyvíjel hlavně mezi neslyšícími. První škola pro neslyšící u nás byla založena v roce 1786 v Praze. Patří k nejstarším ve světě.
Používání tohoto jazyka bylo po dlouhou dobu ve školách zakázáno. V posledních letech se ale situace výrazně změnila. V roce 1998 byl dokonce přijat zákon, ve kterém je stanoveno, že neslyšící mají právo na používání znakové řeči, vzdělání s využitím znakové řeči a výuku znakové řeči..
Prstová abeceda, respektive první zmínka o ní, se objevila na přelomu 7. a 8. století. Popsána byla ve 13. století. V té době však byla určena mlčícím mnichům. V 16. století jí začínají používat neslyšící. Také se objevují první učitelé, kteří přicházejí s různými metodami, jak lidi s tímto postižením naučit komunikovat. Postupem doby se objevují i knihy, které výuku neslyšících popisují.
Zaujal vás dnešní příspěvek? Myslíte si, že je důležité o tomto tématu, případně jemu podobném psát? Napište nám vaše názory, popřípadě tipy na další články, které by vás zajímaly.
Zákon o znakové řeči a o změně dalších zákonů - 155/1998 Sb.
