Ahoj holky.Mám na krajíčku po tom co jsem přečetla všechny vaše ztráty a bolesti.Jsem v 15tt a poslední 3 týdny mě provází jen strach.Než jsem otěhotněla lékař mi sdělil že podle krevních testů a patologických změn na děložním čípku nejspíš bude problém abych někdy přirozeně otěhotněla.Ale stal se zázrak a já měsíc na to objevila druhou čárku na testu.Byla jsem šťastná,ale od začátku mě provázel strach a špatné pocity.Ve 13tt jsem prožila hroznou noc.Šílené křeče a bolesti v podbřišku které mě až doháněli k slzám,špinění a sraženiny.Na pohotovosti na UZ mi doktor řekl že není placenta v pořádku a malý sebou až moc a křečovitě házel.Zůstala jsem 3 dny v nemocnici a týden po propuštění krvácení.Mrňous naštěstí zatim prospívá,ale pohyby má pořád zvýšené až moc a já doufám že tohle špatné období překonáme a neskončí to špatně.Vy všechny musíte být strašně silné a držím všem pěsti aby vám to vyšlo.

Ahoj! Chci napsat trošku z jiného konce... To, že embryo neodpovídá stáří, případně nebije srdíčko, nemusí vůbec znamenat, že je to zamlklé těhotenství, ale to, že je to prostě mladší, než podle tabulek. Bohužel se na to dost často zapomíná a pak zbytečně revizí končí i těhotenství, která by nejspíš pokračovala. Nebojte se na všechno zeptat a pokud si nejste jistá a není prokazatelné, že embryo nežije, nenechte se do revize dotlačit a radši vyčkejte ještě týden, zda dojde k nějaké změně, či nikoliv.

Ahoj holky, začnu od začátku. Po několika rozhovorech s přítelem jsme se rozhodli že by jsme si pořídili miminko. Vysadila jsem antikoncepci a hned to vyšlo. Bylo to pro mě šok něčekala jsem to tak brzy. Ze šoku přešla radost a těšení které moc dlouho netrvalo. Nebyla žádná známka že je něco špatně až na jednu neděli když jsem šla na záchot a na kolhotkách poměrně dost krve. Hned ráno jsem volala panu doktorovi a ten ať hned přijedu. Když mě prohlížel tak vypadalo vše vpořádku než jsem přešli na ultrazvuk a tam padla ty nejhoří slova v ném životě. JE TO ŠPATNÉ!!!!! Byla jsem 9 - 10 týdnu ale plod byl velikostně na 8týden. Ukazoval mi kde se to má třepetat a ono to jen leželo!!! V tu chvíli jsem chtěla utéct jako malá holka a zavřít se někde kde mě nikdo neuvidí. Pan doktor mi vše vysvětli že se to děje normálně, mohla byt špatná spermie nebo vajíčko a než aby se to narodilo nemocné tak příroda si s tím poradí tak to!! já jsem za dva dny nastoupila ne revizi dělohy. Byl to hrozný zážitek. Teď s musím dát do pořátku a snad se nám bude chtít na další!!! znovu bych to už asi nedala to už bych děti nechtěla.

Zdravím holky,minulý týden v pátek jsem postoupila revizi. Byl to hrozný šok! Tušila jsem už asi 3 týdny že se něco děje. Paní doktorka si mě zvala po týdnu a pokaždé se jí můj ultrazvuk nezdál. Ten poslední odpovídal 6týdnům a já byla v 9 týdnu. Moje vytoužené druhé dítě.. Bohužel se to stalo a život jde dál.. doma mám 10letého synka a skvělého chlapa. Snad se nám to povede příště. Holky hlavu vzhůru :)

Též se zařazuji do skupiny mamin s touto zkušeností. Doma mám 3-letého syna, předchozí těhotenství bez jakýchkoli komplikací. Nyní v 17tt (už jsem nepředpokládala sebemenší komplikace) diagnoza missed abortion. Byl to šok, jako pro všechny, kdo tím prošel. A přesně, jak píšete, kdo nezažil, nedokáže pochopit. A myslím, že okolí by spíš mělo jen vyslechnout než trousit poznámky typu je to pryč, příště to bude v pohodě, neboj, nedá se nic dělat. To tedy já nemůžu moc vydýchat. Jediné, co mě opravdu drží, je malý syn. Ale i pro něj je to kupodivu šok, prožívá to, v hlavě se mu to honí, už věděl, že bude mít sourozence a teď se ptá: mamko, kam brácha odešel? Tak to vás trochu srazí na kolena, ale musíme být statečné, nic jiného nezbývá. Ale myslím, že je to na celý život, někde ve mě to zůstane. Ještě, že se v nemocnici rozhodli pro revizi pod narkozou, přemýšleli o vyvolání porodu, který by mohl trvat několik dní. Tím jsem tedy opravdu projít nechtěla.

Ahoj všem. 28.2. jsem začala lehce špinit a hned jsem šla na gyndu. Gynekolog mi řekl, že je to zamlklý potrat(byla jsem v 11 týdnu a plod vypadal na 8 až 9 týden). Neměla jsem vůbec žádné příznaky jen to lehké špinění. Hned druhý den jsem šla na vyčištění a jsem teď doma na neschopence. Pořád pátrám po příčině a asi na žádnou nepřijdu... Chtěla bych se zeptat, jaké máte zkušenosti s dalším těhotenstvím. Bylo to moje první těhotenství a podařilo se nám to hned napodruhé, tak jsem byla šťastná. Teď se ale bojím, jestli to příště půjde a vůbec mám negativní myšlenky. Teď v úterý jdu za svou gynekoložkou pro výsledky krve a sestra mi říkala že těhotenství bylo už od počátku špatně založené (mluvila o jednom špatném "papilomu"? Tak mám nervy... říkala, že se to stává a většinou se to neopakuje. V nemocnici mi říkali, že se to stává každé druhé a že mimi určitě bude. Chtěla bych to hodit za hlavu, ale to se lehce říká... Napíšete mi prosím vaše zkušenosti. Děkuju moc.

Ahoj, prozivam podobnou zkusenost jako ostatni. Otehotnet se mi podarilo hned, v 9. tydnu ovsem doktor konstatoval, ze se tehotentsvi nevyviji a zustalo na urovni cca 6 tydne. Vcera jsem byla na revizi. Stridaji se mi pocity smutku, zklamani a premysleni o tom, proc se to stalo. Chystame svatbu a rada lidi se nejspis domniva, ze jsem tehotna... Nezbyva nez si prat, aby to nemelo zadne nasledky a priste se to povedlo.

Ahoj všem, kdo mají podobné problémy. První těhotenství 8.týden a hned revize, musím říct,že mě to hodně překvapilo, ale neházela jsem flintu do žita. Po třech měsících od zákroku jsme to zkusili znovu a vyšlo to. Bála jsem se jít k lékaři, aby mi opět neřekl něco, co jsem nechtěla slyšet. Naštěstí to dopadlo dobře a v lednu 2010 se mi narodila holčička. Teď jsem opět těhotná a od úterý vím, že je všechno opět špatně. Kladu si otázku,proč je příroda k některým tak nespravedlivá?? Jak je možné, že když už jsem porodila zdravé dítě, tak zase je to špatně?? Všem co mají podobné problémy bych ráda vzkázala, ať se obrní trpělivostí a vydrží. I já se tím budu řídit a doufat...

Bohužel i já si musela projít tímto peklem Dvakrát po sobě zamlklý potrat, jednou samovolný. Kdo si tímto neprošel, nikdy nepochopí. Bylo to neskutečné utrpení, bezmoc a strach.... Přičina bohužel nejasná. Přišlo čtvrté těhotenství, které jsem v podstatě celé proležela na nemocničním lůžku. Vydržela jsem a v květnu 2009 přivedla na svět nádherného chlapečka. Ale bolest a strach z dalšího těhotenství ta i nyní zůstává. Přála bych si druhé miminko, ale bohužel se mi nedaří již dlouho otěhotnět. Začala jsem navštěvovat paní psycholožku a nyní se snažíme o odstranění mého údajného psychického bloku. Všem ženám s podobným trápením přeji obrovskou sílu, podporu okolí a plno optimismu do dalších dní.

Ahoj. Mě se to stalo 11.září 2009 a 14.září jsem byla na revizi. Byl to nejhorší a nejdelší víkend v mém životě. Neměla jsem žádné příznaky nic. Jen k večeru nitku krve na toaletním papíře. Počkali jsme s manželem tři MS a zkusili to znovu. Každý lékař totiž říkal něco jiného. V nemocnici říkali rok, jedna lékařka půl rok a moje gynekoložka tři měsíce. No a čtvrtou MS jsem už nedostala. Náš brouček se narodil 21.září 2010 což je přesně jeden rok a týden po revizi.

Poslal jsem své přítelkyni http://test-tehotenstvi.cz/?stran-ka=4.

Ahoj, je to 8 týden a v pondělí mne čeká revize, už jsem se na to miminko neskutečně těšila, bohužel jsme to nezvládli, nezvládl to po tom, co jsme to zjistili i přítel a já ani netuším, jestli až se vrátím z nemocnice se budu mít o koho opřít, teď si říkám proč se to všechno stalo a jak jít dál ...