Moderní technologie nepřinášejí jen zjednodušení a užitek, ale i nepříjemnosti. Kromě hackerských útoků nebo úskalí při nakupování on-line je třeba se mít na pozoru také před dalším negativním fenoménem poslední doby – kyberšikanou.
Kyberšikana představuje moderní formu šikany odehrávající se v digitálním prostředí. Tento pojem zahrnuje pestrou škálu online zneužívání jako například vydírání, ztrapňování, výsměch, obtěžování, ubližování nebo dokonce zastrašování a vyhrožování. Mnozí se s ní setkají v osobním životě, někteří i v pracovním. Pro svůj zvrácený cíl agresoři využívají informační nebo komunikační technologie. V praxi jde o pronásledování v kyberprostoru nejčastěji pomocí SMS, chatu, emailu, telefonu, sociálních sítí, Skypu apod. Díky komentářům, sdílení, veřejným výhrůžkám, fake profilům, přímému obtěžování nebo zveřejnění nedůstojných fotografií je oběť vystavena obrovskému psychickému tlaku. Často se tak děje anonymně, většinou se ale oběť a pachatel znají osobně.
Stejně jako tradiční šikana zahrnuje i kyberšikana opakované chování a nepoměr sil mezi agresorem a obětí. V případě dětí a mládeže je v mnoha případech také kyberšikana pokračováním školní šikany.
Nebezpečí kyberšikany spočívá zejména v anonymitě, která agresorům dodává na odvaze. Zároveň kyberšikana také znamená, že posměch může mít širší obecenstvo a je obtížnější ho regulovat. Někteří šikanující si přitom ani neuvědomují, jaké dopady může jejich chování mít. Kyberšikana je nanejvýš nebezpečná a může mít katastrofální následky. Veřejné zesměšňování a bezmoc se bránit vedou v mnoha případech k silnému psychickému poškození – depresím, poruchám spánku, pochybnostem, pocitům méněcennosti, strachu nebo k odchodu do ústraní. V některých případech může dokonce skončit sebevraždou nebo pokusem o ni. Nejohroženější skupinou jsou děti a mladiství. Není výjimkou, že postižený hledá úlevu v drogách a omamných látkách, což může skončit velmi snadno závislostí.
Přestože české trestní právo pojem „kyberšikana“ zatím nezná (na rozdíl například od slovenského), i tak má virtuální svoboda a anonymita na sociálních sítích právní rámec a hranice. Svým příspěvkem či jen komentářem je snadné naplnit skutkovou podstatu hned několika paragrafů trestního zákoníku. V závažném či opakujícím se případě této formy napadnutí je dobré se obrátit na Policii ČR.
Nejdůležitější je edukace dětí a mladých lidí, aby byli schopni kyberšikanu rozpoznat. Pokud se někdo z nich stane obětí, zásadní je vždy za ním stát a poskytnout mu pomoc. Problém musí jak rodiče, tak i škola brát velmi vážně a jednat.
„To, že se dítě stane obětí šikany nebo kyberšikany, mu nemůžeme mít za zlé, to se prostě stane. Ale mělo by být už předtím od rodičů poučené, že když se mu bude něco dít, tak nemusí nic strpět, a že je vždycky potřeba, aby si přišlo požádat o pomoc,“ říká pražský koordinátor prevence Ondřej Penc z Policejního prezidia České republiky.
Pomocí rozhodně není zákaz internetu. Zpravidla se šikana děje ze strany někoho v blízkém okolí: ve škole, ve sportovním oddíle nebo třeba v místě bydliště. Takže další příležitosti se stejně najdou.
Důležité je s dětmi a mládeží hovořit otevřeně o problematice šikany obecně. Také se bavit o nástrahách internetu. Mnohdy dítě nedokáže odhadnout, jaké následky sdílení určitých věcí na internetu může mít. Vysvětlete mu je a stanovte si společná pravidla, co se smí postovat a co má zůstat raději soukromé. A rovněž je edukujte o tom, co si smí oni dovolit vůči dalším vrstevníkům, pedagogům nebo třeba trenérům v digitálním prostoru oni: co je ještě vtip a co už je možné zařadit mezi dehonestující aktivity spadající do kyberšikany.
