Říká se, že dětství je nejšťastnější období v životě člověka. Bohužel ne vždy je to pravda. I děti se setkávají s mnoha těžkými situacemi, které je mohou ovlivnit na celý život či jejich život dokonce ukončit. Řeč je o úrazech a sebevraždách. Zatímco úrazů dětí naštěstí ubývá, počet sebevražd se nemění. V dnešním příspěvku se proto zaměříme právě na tyto problémy. Dozvíte se nejen to, jak úrazům dětí předcházet, ale i to, co děti či mladistvé vede k tomu, aby svůj život ukončili a mnohé další na toto téma.
Česká republika je často kritizována za počet úrazů, které se stanou dětem. Naštěstí se jejich počet i závažnost v posledních letech snižuje a stejně je tomu tak i co se týká počtu úmrtí v důsledku úrazu. Určitě k tomu přispěla nejen větší informovanost rodičů a dalších osob, které s dětmi pracují, ale i různé bezpečnostní pomůcky, které jsou dnes pro děti a jejich rodiče samozřejmostí. Velkou roli hraje i úroveň zdravotnictví, soustředění závažných případů do dětských traumacenter atd.
Pro doplnění: V roce 2007 odsouhlasila vláda Národní akční plán prevence dětských úrazům a to na období 2007-2017. Ministra zdravotnictví Leoš Heger k tomu říká: „Úrazům dětí lze úspěšně předcházet, a proto prevence úrazů u dětí patří již několik let mezi priority ministerstva zdravotnictví a jeho dotačních programů“.
Úraz často vznikne díky chvilkové nepozornosti. Tu si pak rodiče ale mohou vyčítat celý život. Je jisté, že člověk nemůže být neustále pozorný, ovšem měl by udělat maximum, aby úrazu zabránil. Nezbytná je prevence a předcházení úrazů. Dospělí musí předvídat, i když to samozřejmě není vždycky snadné. Úraz se totiž opravdu nestane náhodou. Vždy mu předchází nějaká riziková situace.
Tipy, jak na to:
Bohužel sebevraždy dětí zůstávají stále velkým problémem. Ale začněme nejdříve údaji a čísly, která mají k dispozici ÚZIS ČR a ČSÚ. Za posledních deset let se se v podstatě nic nezměnilo na počtu dětí, které zemřely na sebevraždu. Trochu optimističtější je fakt, že došlo k mírnému poklesu případů sebepoškozování.
V roce 2009 bylo z důvodu sebepoškozování hospitalizováno celkem 536 dětí, z toho 5 ve věkové kategorii 5 - 9 let, 139 ve věku 10 – 14 let a 392 ve věku 15 – 19 let. V tom stejném roce zemřelo na sebevraždu 34 dětí a mladistvých, z toho 3 ve věku 10 – 14 let a 31 ve věku 15 – 19 let.
Více sebevražd spáchají chlapci, dívky naopak převažují v pokusech o sebevraždu a v sebepoškozování.
Poznámka: výše uvedená čísla však nemusí být konečná, protože i některé úrazy mohou být vlastně pokusem o sebevraždu, stejně tak některé pokusy nemusí být ani hlášeny a podobně.
„Za rizikové faktory lze považovat zejména neuspokojivou rodinnou situaci a rodinné vztahy, nevyvážený osobnostní vývoj, především s rysy emoční nestability, s malou schopností zvládat frustraci a adaptovat se na vývojové úkoly adolescence,“ říká na toto téma MUDr. Jiří Koutek, Ph.D., primář Dětské psychiatrické kliniky 2. LF UK a FN Motol.
Jak již bylo zmíněno, nejčastějšími důvody, proč se děti rozhodnou spáchat sebevraždu jsou problémy v rodině či ve škole, láska a partnerské vztahy, užívání drog a alkoholu.
Někdy je velmi složité rozeznat signály, které by dospělého měly upozornit, že něco není v pořádku. Určitě je třeba si všímat častých změn nálad, změn chování, deprese, sebepoškozování a podobně.
Rodiče by v žádném případě neměli nad varovnými signály mávnout rukou a doufat, že se nejedná o nic vážného. Opak totiž může být pravdou. A navíc: to, co se dospělému může zdát jako banální záležitost, může pro dítě či mladého člověka představovat nepřekonatelný problém, který neumí vyřešit.
V případě, že máte jakékoliv podezření či se vám něco nezdá, pak se určitě vyplatí obrátit se na odborníka.
Zdroj informací
Ministerstvo zdravotnictví České republiky
ÚZIS ČR
