Pro mě přítomnost partnera u porodu není samozřejmostí,ale je pro mě důležitá.Velice si vážím toho,že partner na tento krok přistoupí.Nejenže to přispěje pro dobrý vztah partnerů,v ohledu že si mezi sebou vybudují větší důvěru a podporu,ale hlavně je tam základ vztahu mezi otcem a dítětem.Můj názor je ten že to mezi nimi zkvalitní vztahy a budou mít k sobě blíž.Každý muž který se odhodlá k tomuto kroku má můj obdiv a podporu.

Můj přítel u porodu nebyl. Rodila jsem císařským řezem a tak jsem byla ráda, že nebyl na sále. Porod byl naplánovaný na pondělí. Já jsem musela nastoupit už v pátek. Malá si z plánů doktorů nic nedělala a tak jsme museli v neděli po 20 hodině na sál a byla jsem lokálně umrtvena. Vše probíhalo v pořádku a malá se narodila ve 20.48 hod. Personál se choval při císaři parádně. Jen mi vadilo, že jsem slyšela jak si říkají o nástroje. Potom mě měl zřízenec odvést zpět na pokoj a málem mi vytrhl infuzi, která byla přidělaná k operačnímu stolu. Pokud bych rodila klasicky, tak bych určitě chtěla přítomnost partnera. Tedy pokud by s tím souhlasil.

Rodila jsem v roce 2009, plánovaným císařským řezem. V nemocnici, ve které jsem rodila, přítomnost další osoby na sále nebyla možná. Manžel by sám k porodu nešel, pouze říkal, že by šel, pokud bych o to měla zájem. Zpětně mohu jen říci, že si myslím, že personál se při porodu chová lépe, je-li tam ještě další osoba než jen rodička. Věřím samozřejmě tomu, že se najdou i porodnice, kde i bez přítomnosti další osoby probíhá péče o ženu na jedničku. Mě manžel u porodu chyběl - mám ten pocit, že by personál neměl tak blbé poznámky, kdyby tam byl ještě někdo další. Při porodu bylo asi 5 pozorovatelů (studenti) - a to zase musím říct, že už bych nikdy nepodepsala přítomnost takovéto bandy na sále. Jinak co se týče přítomnosti tatínků u porodu - spíš by mě zajímaly zkušenosti žen, které rodily dvakrát, třikrát, ... - zda tatínek byl i u těchto porodů.

Manžel u porodu byl. Jako bývalý policista absolvoval i porodnický kurz, vzhledem k tomu, že můj porod byl dost rychlý a doktor málem nestihl přijít z operačního sálu, docela se to hodilo:-D Ale bez legrace, byla jsem ráda, že jsem tam nemusela být sama a opravdu vděčná za to, že mě pomohl dovléct na porodní sál, ve chvíli, kdy už jsem sama nějak nemohla chodit. Jinak ale vše probíhalo dost, rychle a z mého pohledu zmatečně, takže jsem pak už nevnímala, jestli tam je, nebo není, nebo co dělá - údajně tam pobavil celý kolektiv. Sestřička mu ještě z legrace vytkla, že ostatní tatínkové se tam skládají a on si dělá legraci. Tak aspoň něco :-)

a je to nezapomenutelný citový zážitek. Myslím si že to je dobrý základ pro dobré vztahy k rodině a dnešním mužům to pomůže vytvořit jakési silnější rodinné pouto a cit k dětem. Což se v poslední době spíš vytrácí. Mohu jen doporučit.