Podle některých odborníků má pořadí, v jakém přišly děti na svět (tzv. sourozenecké konstelace), poměrně velký vliv na jejich osobnost. Je opravdu tak důležité, zda se člověk narodil první, druhý nebo poslední? Jsou prvorození skuteční vůdci? Mají druhorození nejhorší pozici v rodině? Anebo záleží hlavně na postoji a výchově rodičů? V dnešním příspěvku se zaměříme právě na toto téma. Příjemné čtení.
První těhotenství je pro každou ženu zcela nová zkušenost. Neví, co jí čeká, jak zvládne péči o své maličké, co bude vlastně potřebovat a podobně. Zpravidla se vedou velké diskuse na téma jméno potomka, probíhá složitý výběr kočárku, autosedačky a dalších potřeb. První potomek přeci musí mít jen to nejlepší, nesmí mu nic chybět. A rodiče často nakupují raději více věcí než méně.
S dalšími dětmi už to bývá většinou trochu jinak. Ne, že by je rodiče chtěli ošidit či jim dát méně, ale na druhou stranu proč neupotřebit krásný kočárek či oblečení po starším sourozenci, proč kupovat novou vaničku či skříňku, když ta starší ještě poslouží. A není to samozřejmě jen o věcech. Rodiče musí věnovat pozornost nejen miminku, ale i staršímu sourozenci. Z toho logicky vyplývá, že času je méně a některé činnosti je třeba buď částečně či úplně vynechat, anebo aspoň zrychlit.
Rodiče také v mnoha případech zjistí, že to, co bylo podstatné při péči a při výchově prvorozeného vlastně není až tak nutné a pravidla uvolní.
Podle odborníků má pořadí narození poměrně významný vliv na osobnost jedince. Na druhou stranu je ale třeba vzít také v úvahu, že každý člověk je individualita – má určité dané vlastnosti a povahové rysy. Část lze ovlivnit výchovou, ovšem „předělat“ osobnost člověka není možné.
Na jednu stranu je prvorozenému věnována velká pozornost, neboť rodiče mají dostatek času a síly. Na druhou od něho ale často také mnohé očekávají – je přeci starší, měl by mít více rozumu a tomu mladšímu by měl být příkladem.
S příchodem dalšího člena rodiny se jeho výsadní postavení v rodině mění. Najednou tu už nejsou rodiče jen pro něj, nevěnují mu všechen čas a pozornost. Taková změna může být pro dítě poměrně náročná a je velmi důležitá příprava.
Všeobecně se předpokládá, že prvorozený bude zodpovědný, vše (či aspoň většinu) zvládne sám, postará se o mladšího sourozence, pomůže rodičům a podobně.
Jeho postavení v rodině je trochu jiné. Vždy hodně záleží také na tom, jaký je věkový rozdíl mezi sourozenci. Každopádně není v rodině jediným dítětem a pozornost rodičů se dělí mezi něj a staršího sourozence.
Tyto děti se musí naučit vyjednávat, dělat kompromisy, smířit se s tím, že svět se netočí jen kolem nich. Bývají dost přizpůsobivé, umí se dělit, jsou schopny včlenit se do kolektivu, spolupracovat. Bývají samostatné a schopné řešit své problémy samy.
Jak již bylo zmíněno, často má druhorozený volnější pravidla než jeho starší sourozenec.
Nejmladší dítě má v rodině jiné postavení než jeho sourozenci. Nejsou na něj kladeny tak vysoké nároky, má výrazně volnější pravidla a více svobody.
Velmi často se naučí, jak vytěžit ze svého postavení v rodině jen to nejlepší. Benjamínci často bývají „sluníčka“ rodiny, baviči, kteří umí spřádat sítě tak, aby propluli životem co nejpohodlněji.
Někdy bývají rozmazlení a trochu (či více) sobečtí.
Je-li v rodině „prostřední“ dítě, nezapomínejte ani na něj. Často na něj totiž nezbývá čas, může se cítit odstrčené
Myslíte si, že pořadí narození má skutečně tak velký vliv na osobnost dítěte? Pokud ano, v jakém smyslu? V jakém pořadí jste se narodili vy? Měli jste s tím někdy problém? Litovali jste, že třeba nejste nejstarší či nejmladší? A jak je to u vašich potomků? Snažíte se k nim chovat spravedlivě, věnovat všem stejný čas a pozornost? Podělte se s námi o své příběhy, názory, rady a tipy.
