Na dnešní den jsme pro vás připravili povídání o knižní novince s názvem Mussoliniho holič a další příběhy malých postav velkých dějin. Autorem knihy je Graeme Donald. Kniha je určena všem, kteří mají rádi novodobou historii, rádi by se dozvěděli něco ze zákulisí a odhalili zcela nové stránky zdánlivě dobře známých událostí. Příjemné čtení.
Historie není jen soubor notoricky známých příběhů významných osobností. Ve skutečnosti se doslova hemží zapomenutými a neopěvovanými postavami, jejichž někdy plánované, někdy neúmyslné skutky měly dalekosáhlé následky. Osudy jiných statistů zase poznamenaly velké dějiny způsobem, že z toho jde hlava kolem. A pak tu jsou činy, za nimiž sice stojí proslulí velikáni, ale o kterých se v hodinách dějepisu z nejrůznějších důvodů neučí.
Čtenáři se díky knize seznámí s Mussoliniho holičem, jenž znal nejostudnější tajemství svého vysoce postaveného zákazníka; s hercem a hlasatelem, který za druhé světové války podle všeho namluvil některé z nejslavnějších projevů Winstona Churchilla; se šťastlivcem, jenž přežil výbuchy atomových bomb v Hirošimě i Nagasaki; nebo třeba s vrahem muže, který spáchal atentát na prezidenta Lincolna. A tím to zdaleka nekončí!
Kniha je rozdělena do tří částí: Zabití zabijáci, Skrytí hráči světodějných událostí a Vynálezy a objevy. Každá část obsahuje několik příběhů. Celkem je jich v knize 35. Čtenáři se mohou těšit například na Slepou atentátnici, Muže, který vyhladil Romanovce, Woodyho poslední leč, Vyděrače Anny Frankové, Dům, kde začala a skončila americká občanská válka, Šťastlivce Jamagučiho a mnohé další.
Nesprávné odbočení zavinilo válku
Dějiny překypují příklady, kdy někdo udělal zásadní chybu při navigaci, ale dopadlo to dobře – autorem nejslavnější ukázky „nesprávného odbočení“ je Douglas „Špatný směr“ Corrigan (1907-1955), průkopnický letec, který 17. července 1938 odstartoval z newyorského letiště Floyda Bennetta a místo v Kalifornii, kam letěl, přistál osmadvacet hodin nato v Dublinu. Corriganovo nesprávné odbočení se ocitlo na titulních stranách novin na celém světě, ale nemělo dalekosáhlé následky, což ovšem rozhodně nelze říct o případu, kdy podplukovník Franz von Harrach (1870-1934) nebyl schopen rozeznat levačku od pravačky.
Jako člen jednoho z nejvýznamnějších rodů habsburské říše byl von Harrach vybrán, aby působil jako tělesný strážce arcivévody Františka Ferdinanda během jeho osudné návštěvy Sarajeva 20. června 1914. Ale netušil – to ostatně netušil nikdo jiný, že již byla vybrána skupina atentátníků, kteří dostali údaje o naplánované trase pro arcivévodův doprovod a teď byli připraveni i s pistolemi a granáty. Úředním místům nahrávalo jediné: skupina sestávala z vyložených amatérů a na srbskou organizaci Černá ruka, jež ji angažovala, zapůsobila hlavně tím, že její členové odpřisáhli, že spáchají sebevraždu, jakmile odvedou svou práci, aby nezůstaly žádné stopy. Nicméně máme-li na zřeteli, co se onoho dne přihodilo, je to zázrak, že první světová válka opravdu vypukla.
Atentátníci se rozmístili podél trasy v následujícím pořadí: jako první tam stál sedmadvacetiletý tesař, muslimský extremista Mehmed Mehmedbašić, kterého autokolona míjela asi deset minut po desáté hodině ranní. Ale Mehmedbašić nic neudělal. V davu se pohyboval neozbrojený „dohlížitel“ nad celou akcí Danilo Ilić, jemuž Mehmedbašić cosi pošeptal o tom, jak se jeho bomba neodjistila a pistole zasekla, a pak se ztratil v davu. Mehmedbašić byl jediným členem atentátnické skupiny, který uprchl. O kus dál postával sedmnáctiletý Vaso Čubrilović. Ani on nebyl schopen přistoupit k činu – později tvrdil, že vyšel ven bez brýlí a nechtěl riskovat, že by trefil nějakého nevinného nezúčastněného diváka. To je tedy atentátník! Pak byl na řadě Nedeljko Čabrinović – ten už svůj úkol bral vážněji. Když kolem něj projížděla autokolona, udeřil nárazovou zápalkou své bomby o kandelábr a vysokým obloukem hodil bombu. Počínal si s pozoruhodnou nepřesností, jež však při následujícím dění měla netušené následky. Když Harrach uslyšel, jak vybuchuje nárazová zápalka, pomyslel si, že automobilu praskla pneumatika, a tak zavolal na řidiče Leopolda Lojku, ať zabrzdí. Bomba teď vzduchem opisovala oblouk, a když se Lojka obrátil na Harracha, aby mu zopakoval pokyn, uviděl, jak se k nim blíží, a tak dupl na plyn. Můžeme správně předpokládat, že Čabrinovićova bomba by otevřenou limuzínu daleko minula, kdyby si jí nikdo nevšiml, ale protože Lojka prudce vyrazil vpřed, stalo se trojí: zaprvé, Harrach ztratil rovnováhu po straně vozu a byl odhozen ze stupačky; zadruhé, bomba teď mířila správným směrem. Padající bombu spatřil i František Ferdinand, který instinktivně zvedl na obranu ruku, takže mu sklouzla po loktu, dopadla na staženou plátěnou stříšku a odrazila se. Vybuchla proto až pod následujícím automobilem, kde způsobila zranění několika pasažérům a lidem z davu, mávajícím vlajkami, kteří stáli opodál. Zatřetí, Lojka vrazil do zadní strany vedoucího vozu, v němž jel starosta Fehim Čurčić a sarajevský policejní komisař doktor Gerde.
Kniha Mussoliniho holič je vázaná, má 248 stran + 16 stran přílohy, vazba pevná bez přebalu lesklá. Vydala jí Mladá fronta. Zakoupit ji můžete samozřejmě přímo na stránkách vydavatelství, anebo v kterémkoliv knihkupectví či v internetových obchodech. Cena je 299 Kč.
