Nemůžu se podělit o zkušennost se šikanou v pravém slova smyslu, ale pamatuju se, že když jsem chodila do školky, byl tam jeden kluk, který měl vše "pod palcem". Dělal ostatním naschvály, holky kudlil, bral jim hračky a ničil je, ubližoval mladším. Všichni jsme se jej báli, tenkrát ale nebylo v módě žalovat takže jsme si to nechávali pro sebe. Nikdo se s ním nechtěl kamarádit, všichni z něj měli strach. Po nějaké době jej rodiče nechali převést na jinou školku a byl pokoj. Až když jsem měla sama rozum mi došlo o co tu asi šlo... Táta pil, měl ženské, doma byly věčně hádky a zřejmě ani pro facku se nešlo daleko. Dítě bylo doma páté kolo u vozu, nesmělo se ozvat, nesmělo mít názor. Rodiče se nakonec rozvedli až když byly děti větší. Dnes je z kluka flink a darebák. Přitom ve většině případů stačí troška rodičovské lásky a všechno může být úplně jinak...