O šikaně se hodně mluví a snad každý rodič doufá, že právě jeho dítě se s ní nesetká. Jenže čísla hovoří jasně – okolo 40% školáků se setkalo se šikanou. Kde tedy končí obyčejné klukoviny a začíná šikana? Jak poznat, že je dítě šikanováno? A co s tím rodič může dělat?
„Jednoznačně určit, kdy se jedná o šikanu a kdy o klukovinu, není vůbec jednoduché, často to vyžaduje už odborný pohled. Zjednodušeně lze ale říci, že rozhodující je skutečnost, jak 'legrácky' svého okolí prožívá postižený. Někdy vypadají výpovědi dětí, které se staly oběťmi počáteční šikany, na první pohled jako banality, ale seřadí-li se za sebou, sečtou-li se, výsledek bývá hrůzný," říká psychoterapeut a etoped dr. Michal Kolář, který se fenoménem šikany zabývá více než dvacet let.
Šikanování je jakékoliv chování, jehož záměrem je ublížit jedinci, ohrozit nebo zastrašovat jiného žáka, případně skupinu žáků. Je to cílené a obvykle opakované užití násilí jedincem nebo skupinou vůči jedinci či skupině žáků, kteří se neumí nebo z nejrůznějších důvodů nemohou bránit. Zahrnuje jak fyzické útoky v podobě bití, vydírání, loupeží, poškozování věcí druhé osobě, tak i útoky slovní v podobě nadávek, pomluv, vyhrožování či ponižování. Může mít i formu sexuálního obtěžování až zneužívání. Šikana se projevuje i v nepřímé podobě jako nápadné přehlížení a ignorování žáka či žáků třídní nebo jinou skupinou spolužáků. (metodický pokyn Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy č. 28 275/2000-22)
V ideálním případě se vám dítě svěří. Někdy je samozřejmě dost náročné rozlišit, zda se jen jednalo o neshodu mezi dětmi nebo o šikanu. Každopádně je velmi důležité své dítě vyslechnout, vyptat se ho na okolnosti (co přesně se stalo, kdo u toho byl, …).
I takto může vypadat šikana
Bohužel často se dítě svým rodičům nesvěří, a tak rodič může získat podezření na základě určitých signálů či změn v chování dítěte – najednou nechce chodit do školy (zdržuje odchod, stěžuje si na bolesti břicha,…), je neklidné, smutné, nevnímá, pláče či křičí ze spaní, ztrácí chuť k jídlu, přestane chodit ven, častěji ztrácí osobní věci nebo je nosí domů poničené, ….. V tomto případě je postup složitější, neboť dítě se nechce svěřit, bojí se. Vyžaduje to hodně trpělivosti a času. Je nutné vzbudit v dítěti důvěru a přesvědčit ho, že právě vám se může svěřit a že mu pomůžete.
Jak již bylo zmíněno výše, rodič by měl své dítě v první řadě vyslechnout, zjistit, co přesně se stalo. V žádném případě by neměl příběh svého dítěte brát na lehkou váhu. Možná se nebude jednat o nic jiného než „klukovinu“, ale třeba také ne. A pokud se i změnilo chování dítěte, pak je velmi pravděpodobné, že se jedná o závažnější problém.
Rodič musí být tou osobou, která dítěti poskytne podporu, porozumění a také dostatečnou ochranu (například v podobě doprovodu do a ze školy,…).
Rodiče (nejlépe oba) by měli danou situaci řešit se školou. Nezbytně nutné je informovat třídního učitele a také ředitele školy. Důležité je zjistit, zda je škola schopna a ochotna pomoci.
Rodiče mohou také požádat o pomoc specialisty v oblasti šikany (pedagogicko-psychologické poradny, linky důvěry, Společenství proti šikaně,….)
Pokud není možné vyřešit celou záležitost se školou, měli by se rodiče obrátit na další instance (Výkon školní správy je uveden v zákoně číslo 564/1990 Sb. ve znění pozdějších novel. - školský úřad, Českou školní inspekci, ministerstvo,…. – a to například formou stížnosti.
V některých případech je jediným řešením přeřazení dítěte na jinou školu.
Dostanete-li se do situace, kdy zjistíte, že je vaše dítě šikanováno, čeká vás tvrdý boj. V mnoha případech totiž není vůbec jednoduché postavit se tomuto problému, dokázat, že jste v právu, přinutit školu k nápravě. Na druhou stranu jste to právě vy, kdo musí svému dítěti pomoci.
Zdroj informací:
www.poradenskecentrum.cz/sikana.html
