Hee, tak my máme to samé, po létě si říkám, jak jsme to mohli přežít bez zlomeniny :),jen s četnými modřinami a odřeninami.Těch pádů z pojízných prostředků,zakopnutí,lítání z kopce . .aj.Matymuje 2,5 a začalo to s chozením ve 13,ti něsících.Nejhorší ze všeho je že bydlíme na vesnici, nikdo jiný takového divocha nenmá, a často býváme středem pozornosti a vyčítavých obličejů a připomínek ostatních maminek "to je ale neschopná matka, ta ho snad týrá, podívejte se jak je omlácený,neumí se o něj starat,jak ho může nechat spadnout,ta je ale nezodpovědná. . . . ." a díky tomu padají i anonymní udání na soc.od obyvatel naší obce, na fyzický stav malýho a mou neschopnost jej uhlídat.Už si připadám jak v "hororu" a dokonce si jezdíme hrát jinam,aby jsme těmto výčitkám unikli,což pomáhá,ve městě to nikdo neřeší,a hlavně jsme přišli na to že maminek,které i občas neví rady je spoustu.A čekám kdy se mi ten malý divoch uklidní a přestane lítat a padat - plastová motorka,autíčko, kolo pro nás přestane být postrach,stejně jako klouzačky.

Mohu Vás ujistit, že takové dítko nemáte jen vy. Nám je teprve 20 měsíců a sice nemáme tolik odřenin, ale je jak utržená ze řetězu. Chodíme na návštěvy ke stejně staré holčičce a ta naše pořád běhá a dělá lumpačiny, zatímco druhá holčička je klidná a hraje si i sama aniž by jí někdo musel hlídat. Nezoufejte. Také doufám, že se to brzo změní.