Deníček Šišounka - Topení miminka

Ještě donedávna jsem byla přesvědčená, že mě mají naši rádi. Jenže jak jsem se nedávno přesvědčila, asi to nebude až taková pravda, protože jak si jinak vysvětlit, že mě chtějí utopit? Asi budu hodně odolné miminko, protože ač to zkoušejí 2x týdně a každý večer ve vaně, stále se jim to nepodařilo.

Už jsem si zvykla, že do mně ládují tu oranžovou ohavnost a ještě přitom mlaskají jak strašně je to jako dobrý (ale do pusy to nedají, to musím jen já!). Navíc jsem zjistila, že je maminka pořádně proradná, protože předstírá, že mě krmí ovocnou přesnídávkou, ale já ji odhalila! Ona ten oranžovej fujtajbl jen namáčí do ovoce (to abych to jedla), proto už raději mlčím, kdo ví čeho by byla schopná příště.

To by nebylo tak strašný. Pokud je to opravdu tak zdravé jak tvrdí, tak jsem ochotná pár lžiček sníst (zvlášť když to pak můžu zapít svým "půllitříkem" z prsu), toleruju jim i toho jejich Bobatha, kterého musím cvičit každý týden, ale to, co si na mě vymysleli naposled, to už vážně přesahuje všechny meze!

Přijeli jsme do nějaké místnosti, kde byl ještě jeden cizí chlapeček s maminkou. Naštvalo mě už jen to, když mě máma PŘED NÍM! svlékla úplně donaha a s nějakou cizí paní vybíraly které plavky mi sluší nejvíc. Když už jsem myslela že se jim tam počůrám zimou, konečně vybraly a co hůř, ani mi je neoblékly, prý stačí napoprvé nahá!
Pak mě, bezbrannou holčičku, přinesli k obrovské kádi s vodou a paní se ptá: "Kdo půjde první?"
"Já ne, maminko, prosím, já ne..." Tiskla jsem se k ní a ona mé prosby kupodivu vyslyšela, protože mlčela. Na řadu šel tedy chlapeček, trošku zděšeně jsem pozorovala jak s ním krouží po hladině, otírají mu obličej mokrou žínkou... když začal čůrat do vrchu, znechuceně jsem odvrátila tvář. No fuj!

Jenže pak přišlo to nejhorší. Slyšela jsem jen strašnej řev a hlas té paní, který sděloval, že pro dnešek to stačí. Máma mě v ten moment odlepila od sebe a zamířila se mnou do kádi. No to snad ne! To mě tam chcete dávat, když se tam vyčůral ten kluk?
A tenkrát se mě máma poprvé snažila utopit. Asi jsem se dobře držela na hladitě protože potopit mě pod ni se jí nepodařilo, i když to zkoušela různým políváním hlavičky, otíráním obličeje...
Došla jsem tak k poznání, že my miminka jsme asi dobří plavci, protože pokus o utopení přežil i ten chlapeček.

Dlouho jsem se snažila být na pozoru, ale když mě máma o chíli později položila do fusaku, už jsem nevydržela a vytuhla.

Jenže totéž se opakovalo ta týden, pak za další a od té doby dokonce 2x týdně. A mamča přitvrdila. Holky, představte si, že už mě strká i pod tu vodu! To musím vždycky zadržet dech a modlit se... Naštěstí ji to po nějaké době přestane bavit a vyloví mě...

Hledala jsem útěchu i u tatínka. Marně. Zřejmě má z toho nějaké potěšení, protože maminku u toho ještě natáčí a fotí.

No jo, narodila jsem se zřejmě do špatné rodiny, ale jak se tak na to dívám kolem, nejsem jediná. V kruhu jde totiž pod vodu asi 6 miminek, já mezi nima.

Už abych byla dospělá, třeba to jednou pochopím...

Loučí se s vámi
 váš 7 měsíční Šišounek

Autorem tohoto textu není redakce těchto webových stránek, ale jeden z rodičů, tedy uživatelů/ek: Filipina (kliknutím na jeho/její jméno přejdete na jeho/její domovskou stránku). Chcete-li si zde také vést deník nebo sem psát články, zaregistrujte se/přihlašte se na této stránce.

Další články tohoto rodiče: všechny jeho/její články, Anetka,