Vztahy mezi rodiči a dětmi

Ahoj, chtěla bych se s vámi podělit nový poznatek, který jsem v poslední době objevila. Mám tříletého syna, který má poruchu soustředivosti spojenou s hyperaktivitou. Kdo má doma "něco" podobného ví, že je to někdy opravdu na zbláznění! Synáček nikdy neusne před 22hodinou, neustále pobíhá a do něčeho tluče. Odborná literatura mi nikdy neporadila,jak řešit jednotlivé denní záležitosti, jako je donutit syna sníst snídani atd. Objevila sem při průzkumu internetu ale skvělí blog, který se věnuje přesně těmto tématům! Píše ho jedna maminka, která sama má hyperaktivního syna a věnuje se každodenní praxi. Jestli najdete chvilku, tak to docela stojí za přečtení. www.blog.umenidetem.cz S pozdravem Pavla

Přečtěte si článek o sourozenecké rivalitě http://magazin.mojechytredite.cz/rodina-a-v-ztahy/sourozenecka-rivalita

je originál a neexistuje univerzální šablona na jeho výchovu.My máme téměř 12 letého syna Jakuba a pomalu se u něho začínají dostávat do popředí puberťácké reakce na jakýkoli požadavek k jeho osobě ze strany nás,rodičů.Myslím si,že velmi volná ani vojenská výchova tou správnou cestou není.Jenže kde je ta hranice,co ještě ano a co už ne?Synovi říkáme,že má hlas poradní,ale konečné rozhodnutí a hlavně zodpovědnost je na nás dospělých.Snad tu pubertu všichni ve zdraví prožijeme.

já si myslím že kamaradskej vztah mezi rodici a detma neni spatna vec,ale moji mamce se to proste nevyplatilo.Na mě a na moji starsi segru byla prisna,nedovolovala nam skoro nic do 18 let!a kdyz se narodila mladsi segra,tak na ni byla hodna,dovolovala ji skoro vse na co si ukazala to ji koupila,a ted je ji 13 a chova se jak nejaka lehka de*a,maluje se,ma gelove nehty apod.(pritom me mamka jeste nadavala a nebavila se semnou kdyz sem si v 19 letech delala kerku!!) S moji dcerkou ktere budou 2 roky mame suprovej vztah,jsem na ni minimalne prisna,kdyz zazlobi,neposlechne,nebavim se sni a ji to stve :)

Já si myslím, že je dobré být se svm dítětem kamarád, ale nesmí se to přehnat. Musíte si určit hranice kam až může dojít.

Já preferovala kamarádství rodič-dítě brala jsem ho jako partnera,pak mě začal okrádat a i lidi v mém okolí a nakonec to vše zkončí u soudu,psychicky to nemůžu udýchat..nechápu ,kde je náš vztah. Hrozně to bolí a je to velké zklamání pro mě jako pro matku,nevím si rady a na druhé straně si myslím,že v čr spravedlnost není a čím víc se člověk snaží naučit je řádnému životu o to víc dostane od dětí nakopáno...

Ahoj, já mám v současné době 19 měsíční holčičku a je s ní velmi těžká domluva. Snažím se jí vždycky říkat, že nesmí nebo se to nedělá, ale když tu stejnou věc udělá poněkolikáté, tak mi ruka na tu plýnu sedne. Možná v pozdějším věku budu zkoušet kamarádský rodič, ale nyní určitě ne. Možná kdyby měla dcerka sourozence, tak by to bylo i o něčem jiném.

taky souhlasím s tím, že kamarádství ve výchově se vyplatí, já jsem moc bitá nebyla, ale taky se se mnou nejednalo jako v bavlnce, prostě něco mezi tím a vyrostla ze mě samostatná ženská a ne žádnej rozmazlenej spratek, co čeká, že mu něco spadne do klína...tak jak to vidím u některých svých kamarádek...

Danule, plně s tebou souhlasím. Je fajn být kamarád a tyto rodiče opravdu obdivuji, ale někdy mi prostě ujedou nervy, a pak se člověk neudrží. Je mi to pak líto, ale na druhou stranu už jsem se naučila, že jsem také jen člověk a tudíž se nemohu neustále trápit tím, že jsem to nezvládla. Tak přeji ostatním více úspěchů :-)

Rozhodně hlasuji pro to, být s dětmi spíše kamarád, než volit přísnou výchovu. Myslím, že doby, kdy děti rodičům vykaly, jsou pryč, stejně jako výchovné prostředky typu klečení na hrachu a bití vařečkou. Věřím, že kamarádství se vyplatí - a že i až děti vyrostou, nebudou se bát - nebo stydět - přijít za námi se svými trably. Když o nich budeme vědět, snáz je společně vyřešíme.