Jak mě poznamenává mateřská

Úvodem bych ráda prozradila, že bych neměnila za nic na světě. Miminko je vymodlené, milované a také to největší štěstí které mě v životě potkalo. Přesto na sobě pociťuji jisté příznaky "maminy", o kterých jsem doufala, že je nikdy mít nebudu.

Zde pár bodů, které jsem u sebe vypozorovala:
- kráčím po ulici, sama, bez malé a proti mně kráčí pán s krásným chundelatým hafanem. A já, normálně nahlas, prohlásím: "Pejsek!" Pán se na mě udiveně podívá a já cítím, že rudnu až za ušima.

- přicházím do knihovny, pospíchám, protože mi za chvíli jede autobus domů. Z kabele vytáhnu knihy které mám na vrácení a automaticky k nim přikládám kartičku do DM

- jako idiot tlemím do jiných kočárků a poťouchle se usmívám (já jsem přece taky maminka!)

- opět kráčím sama bez dítka po ulici, zvoní mi mobil, vytahuji ho z tašky a slyším se, jak říkám: "Volá babi".

- v supermarketu mezi regály vidíte ženu zaujatou zbožím, vybírá, vybírá, a přitom netrpělivě vozíkem přejíždí dopředu, dozadu, dopředu, dozadu… jenze ve vozíku dítě nemá! No, tak to jsem taky já :-)

- vyrážím do obchodu, že si konečně koupím něco na sebe, protože jsem od porodu nepořádila skoro nic. Domů se vracím se žlutýma dupačkama, třema bodýčkama, punčoškama Brouček z výprodeje, ale pro sebe už nenesu nic, protože jaksi nezbyly peníze.

- když stojím na ulici a povídám si s kamarádkou, houpavě přešlapuju z jedné nohy na druhou, přestože Anetka je tou dobou doma s tatínkem

- ať si na sebe ráno vezmu cokoli, pravidelně to večer končí ve špíně, protože se Anetce vždy podaří nějaký čokoládový otisk ručičky, menší ublinknutí, otření se, nebo přímo vylití čajíku na maminku

- zjistila jsem také, že neustále používám spojení "nemám čas" a co hůř, zjistila jsem také, že ho opravdu nemám!

- doma mezi sebou s manželem mluvíme asi takhle:
" Neviděl jsi někde ganga?" (bryndák)
" Naposled byl, myslím, u gaga." (u skříně kde jsou schované hračky do vody)

Přísahala jsem si, že mi mateřská nikdy nepoleze na mozek, ale teď, po roce a půl, je pro mě snazší mluvit s malým dítětem, než s dospělým člověkem. Jak jsem psala výše, neměnila bych za nic na světě, ale stejně jako těhotenství je skutečně "jiný stav" a šestinedělí období plné hormonů, je i mateřská dovolená taková zvláštní pojem, pod kterým se rovněž skrývá určité rozpoložení ženy.

Autorem tohoto textu není redakce těchto webových stránek, ale jeden z rodičů, tedy uživatelů/ek: Filipina (kliknutím na jeho/její jméno přejdete na jeho/její domovskou stránku). Chcete-li si zde také vést deník nebo sem psát články, zaregistrujte se/přihlašte se na této stránce.

Předcházející článek: <<< Monitor dechu <<<
Následující článek: >>> Záhady naší Anetky >>>

Tento článek je součástí speciálu:

Speciál: Zážitky jedné maminky

Má novopečená maminka nadbytek času, takže by rozhodně neměla utrácet za hotové obědy, ale vařit? Může desetiměsíční holčičče pobyt u moře pomoci, nebo bychom se takové cesty měli spíše bát? Jak moc je třeba se trápit otázkou: Kojit či nekojit? Nabízíme vám zajímavé odpovědi, doplněné o zážitky jedné z vás, naší čtenářky Filipiny. Věříme, že pokud vám unikly v době publikování, teď vás zaujmou stejně, jako nás.