Milí rodičové, my se včera vrátili z nemocnice se stejným problémem.V sob. večer mi Adámek (1 rok)provedl Afektivní záchvat. Před uložením do postýlky jsem dítě postavila na zem a odešla ohřát čaj. Syn jakoby chtěl začít plakat, otevřel pusinu a ztratil dech, babička ho vzala do náručí, v tom okamžiku se prohl vzad a mu zapadl jazyk - okamžitě jsme syna předklonili, babička (zdrav.sestra) mu násilím otevírala pusinu a snažila se jazyk vytáhnout.Adámek už začínal modrat, třepat se a já začala panikařit - byl to šílený pohled, poté mi přišlo jakoby už ztratil vědomí a byl jak hadrová panenka. Asi po více jak minutě se nadechl a začal plakat. Po dvaceti minutách se situace opakovala, my okamžitě dali do předklonu a já už volala rychlou. Za přítomnosti lékaře u nás doma se situace opakovala, poté i v sanitce a v nemoc. ještě několikrát. Během dvou dnů nám provedli veškerá vyšetření: ekg, eeg, oční, neurologie, kardiologie - naštěstí vše dopadlo dobře, žádné známky epilepsie. Jedná se o Respirační afektivní záchvaty: Nastávají kolem 1 roku věku dítě a končí cca. 3 let.Co je důležité: okamžitě dítě předklonit, aby se zamezilo zapadnutí jazyka, fouknout do pusy - i několikrát, okamžitě otevřít okno, aby byl přísun čerstého vzduchu, údajně i poplácat po zadečku, pokropit studenou vodou... Nám se i stává, že syn pevně stiskne pusu a já nedokáži otevřít. Po 1. nadechnutí, jakoby i na chvíli omdlí - v nemocnici jsem se několikrát ujištovala, že malej pusu povolí a opravdu se nadechne - bylo mi u všech doktorů sděleno, že ano. Byla jsem poučena i o tom,abych zamezovala příčině pláče, ale každý rodič ví, že pokaždé to nejde. Náš Adámek není nijak panovačné a vzdorovité dítě, spíše mi příjde, že záchvaty nastávají při pocitu obavy, úleku, strachu. Takže nám všem (koho se tento připad týká)nezbývá než doufat, že toto brzy přejde a dítě se ve finále vždy nadechne. Kdo tento stav zažil, ví, že ten strach a pohled na své modrající dítě je více jak šílený. Já osobně jsem asi při 6. záchvatu během 2 dnů v nemocnici zkolabovala. Hodně síly všem rodičům!

Dobrý den, moje dcera je stará rok a půl a po roce se u ní také začaly projevovat tyto stavy bezvědomí či vědomí a křeče. Myslím, že se tyto stavy začínají stupnovat, vydrží to čím dál víc nekomunikovat a být zcela mimo, začala už i modrat a blednout a má křeče v celém těle.Jsem k zbláznění vyděšená.V nemocnici už jsme leželi, ale nic se nezjistilo.Už ani ta studená voda nepomáhá na probrání, nevím co stím a tak se snažíme jí nerozčilovat, pak to taky tak vypadá a ona si dělá co chce. Nemám sílu na ty záchvaty, raději ji vše dovolím.

Dobrý den, mám malou holčičku 11měsíců.Už se nám po druhé stalo že se zničeho nic naštvala a omdlela. Ale když se to stalo po druhé,ani mi nezačala plakat...okamžitě zmodrala a byla bezvládná,byla bez sebe zhruba třištvrtě minuty,dělala jsem vše pro to abych ji nahodila..marně,nakonec když už jsem sahala pro mobil tak mě obejmula a vzpamatovala se. Mám hrozný strach kdy se nám to znovu stane,jsem už z toho na nervy a nevím co mám dělat,ten pohled na ní mě bude strašit už na věky.

Můj chlapeček je hrozně hodný a pohodový dětátko, a nikdy jsme neslyšela o afektivní záchvatu. Z jedného zpočátku obvyklého dne se stala noční mora. Můj andělíček se koupal s manželem ve vaně a měl hroznou radost, ale z ničeho nic začal hrozně plakat, tak jsem ho hned vytáhla, ale nepřestal a upadl do bezvědomí a vypadal jako hadrová panenka. Rychle jsme zavolali záchranku, odvezli nás do nemocnice, kde udělali všechny vyšetření (které dopadli naštěstí dobře), a uzavřeli to s tím, že je to afektivní záchvat. Prostě moje zlatíčko bylo bud moc unavené nebo se něčeho hrozně vylekalo. Byl to hrozný zážitek, který se nedá popsat. A každý rodič, který toto zažívá častěji musí byt hrozně utrápený.