Je to šílené?

Možná se také někdo z Vás už setkal s šílenou matkou nebo otcem.

Jedna moje známá má čtrnácti měsíční dceru.Od narození se jí věnuje s maximálním nasazením.Až do zhruba půl roku věku se mi na tom nezdálo nic divného,ale dnes s postupem času mám pocit,že její péče je velice přehnaná.Možná někdo bude mít pocit,že je to v pořádku,ale podle mého názoru je to při nejmenším šílené.Holčička již několik měsíců zdařile leze po čtyřech a maminka se ptá,proč ještě nechodí?Bude to asi tím,že maminka je jí stále v patách.Nenechá jí bez podpírání sedět ani samotnou na zemi.Když leze matka se přihrbí rukama ji obejme pod bříškem a celou tu "náročnou" cestu z jedné místnosti do druhé absolvuje s ní.Přijde k nám na návštěvu ,nebo já k ní a ať už trvá návštěva hodinu nebo půl dne ,chudák malé děvčátko ani na minutku nesmí slézt z matčina klína.Na otázku proč malou neodloží na zem mezi hračky,když na ní koukáme obě,dostávám odpověď:"protože by se mohla uhodit a nebo si o koberec spálit kůži".Nabídnu ,že pod ní dáme deku,ale na tu chvilku co jí tam nechá je to prý zbytečné.Horší je že ani na plovoucí podlahu nemůže,protože o tu se prý nespálí,ale mohla by se jí udělat boule,kdyby se uhodila.A co modřinky na holeních způsobené o špryncle u postýlky,když se ráno děvčátko snaží vehementně dostat ven z té "klece" a svobodně si alespoň jednou pohrát a prolést si celý byt.To už je také vyřešené,koupila se cestovní postýlka,protože u té je všechno měkké a nemůže se jí nic stát.Dřevěná jídelní stolička není vhodná,protože má málo vypolstrované opěradlo a mohla by se uhodit do hlavy.Proto se pořídila plastová,za třikrát tak vysoku cenu,která je dostatečně polstrovaná a dítě se tam může připoutat,že se ani nehne.Dále pak mohu mluvit o hračkách,různých odstrkovadlech,chodítku atd.Ale byl by to příliš rozsáhlí článek a po delší době by,už by byla většina čtenářů otrávená těmi otřepanými frázemi.Myslím,že každý z nás rodičů má strach o své ratolesti.A proto se ptám Kde končí hranice šílené obavy o zdraví našich dětí a kde začíná ten obyčejný strach který o nás měli naši rodiče a o ně zase jejich rodiče...?

Autorem tohoto textu není redakce těchto webových stránek, ale jeden z rodičů, tedy uživatelů/ek: radomila (kliknutím na jeho/její jméno přejdete na jeho/její domovskou stránku). Chcete-li si zde také vést deník nebo sem psát články, zaregistrujte se/přihlašte se na této stránce.

Další články tohoto rodiče: všechny jeho/její články