Nejkrásnější dětské knihy: O princezně Milešovce



Speciál Nejkrásnější dětské knihy, který pro vás redakce JáRodič již několik týdnů připravuje, se blíží k závěru. V dnešním, posledním, článku jsme pro vás připravili něco opravdu speciálního - pohádku, která dosud nebyla zveřejněna. Autorkou je Marcela Koštáková, která pochází ze severu Čech a právě odtud je i její pohádka. Možná si v souvislosti s touto částí České republiky vybavíte doly, průmysl, zničenou přírodu a špatné ovzduší, ale věřte, že to není tak úplně pravda. A přesvědčit vás o tom mohou i krásné fotografie.

 

Autor: Marcela Košťáková
Autor: Marcela Košťáková
V dávných časech oblast severních Čech kolem Českého středohoří vůbec nevypadala tak, jako dnes. Kam jen oko dohlédlo rozprostíraly se táhlé roviny, hluboké lesy a temné bažiny. Na jednom zpustlém hradu žila princezna Milešovka. Hrstka lidí žijící na jejím panství nevěděla, kde se tu vzala, kdo byli její rodiče a ani proč žije tak sama. Po kraji se jen vyprávělo, že je moc smutná.

Jak by také nebyla, když její duši den po dni rozežírala osamělost. Záviděla lidem, že mají s kým být, ptákům, že mají komu zpívat, stromům, že se mají o koho opřít. Čím více se trápila, tím častěji se toulala tajemným krajem kolem svého hradu.

Jednoho dne přišla tma obzvlášť brzy. Milešovka pospíchala rychle domů, protože věděla, jaká nebezpečí se kolem mohou skrývat. A tu zaslechla vyděšený křik. Nemohla jinak a utíkala za hlasem. Našla stařenku v podivném hábitu, jak na ni dotírají tři vlci. Skrze strachem stažené hrdlo ozval se výkřik. Přestože byl její, nepoznávala ho. Vlci se ohlédli a v panice uprchli. Chytila stařenu za rukáv a utíkala s ní k hradu. V zádech jim znělo vlčí vytí. Až když za nimi s rachotem zaklapla brána, ulevilo se jí. Teprve nyní měla čas si podivnou návštěvu prohlédnout. Staré tělo, ale mladé oči, stejně jako hlas, který nyní zazněl jako zaševelení větru v korunách stromů:

„Děkuji ti, má paní, ale měla bych jít!“

„Ne, nikam nechoď! Na noc zůstaneš tady!“

Při večeři tajemná návštěva znovu promluvila: „Za to, že jsi mi pomohla, chci ti dát dar. Splním ti jedno přání.“ Milešovka se zasmála způsobem, který prozradil, jak málo jí věří, ale přesto způsobně odpověděla: „Nevím, co bych si mohla přát!“

Autor: Marcela Košťáková
Autor: Marcela Košťáková
„Daruji ti nesmrtelnost!“

„A k čemu by mi byla?“

„Tak moc a sílu, se kterou bys uměla ochránit svět kolem sebe!“

„Síly mám tak akorát!“

„A co drahé kameny,“ řekla a významně se zadívala na oprýskanou zeď jídelny.

„Bohatství štěstí nepřináší,“ šeptla Milešovka.

Paní se usmála a zeptala se: „Tak co by sis tedy přála?“

„Já? Nechci být tak sama!“

„Ať už to znamená, co to znamená?“ Její hlas zněl jako praskání ohně.

„Kdo jsi?“

„Na tom nezáleží, má paní. Ať už to znamená, co to znamená?“

„Nechci být sama,“ zopakovala princezna.

Žena se prudce zvedla a jedním mocným pohybem přetrhla šňůrku korálků, kterou měla Milešovka kolem krku. Zvedl se ohromný vítr, hrom stíhal hrom a blesky se střídaly v takové rychlosti, že obloha nepřestávala zářit ani na jediný okamžik. A pak se svět ponořil do ticha a tmy, ze kterého ho vysvobodilo až svítání.

Život se probudil do nového dne, ale už nic nebylo jako dřív. Hrad zmizel a krajina byla náhle plná zvláštních kopečků. Přesně tak a přesně tam, kam se šňůrka korálků, korálek po korálku, rozsypala po kraji. A nad všemi stála hora nejkrásnější a nejvznešenější - Milešovka.

A tak se z nešťastné princezny Milešovky stala hrdá královna všech středohorských kopečků – korálků. Spravedlivě vládne a chrání své přátele od větrů a hromů, které k sobě láká. A po nocích si spolu vyprávějí příběhy. Zajímá tě o čem? Tak třeba s Borčem o drakovi, jenž je zakletý v jeho útrobách. S Bořněm o tom, jak umí kopec krásně znít v každém doteku, když chce zpívat. S Lovoší o tom, jak se vsadila se Sedlem, kdo z nich vytvoří delší vrchol a málem to vyhrál Dlouhý vrch. S Trojhorou, jak je těžké najít svůj vrchol. Se Srdovem o kytičkách a bylinkách. S Milou o lásce. A s každým se svých poddaných i přátel o tom, že konečně není sama.

A co se stalo se šňůrkou od korálků? Nezmizela. Vine se krajem mezi jednotlivými korálky, dává lidem obživu a kraji přináší vlídné klima. V časech docela nedávných se jí začalo říkat Labe.


(22. 3. 2010 | redakce)


Předcházející článek: <<< Arnold Lobel: Kvak a Žbluňk jsou kamarádi <<<
Následující článek: >>> Vyhodnocení soutěže o tři knihy pro děti a další ceny >>>

Tento článek je součástí speciálu:

Speciál: Nejkrásnější dětské knihy


Zpívání - S.Svěrák, J.Uhlíř / Nakladatelství Fragment

Máte rádi knihy? Znamená pro vás čtení příjemnou zábavu spojenou s odpočinkem? Anebo je váš vztah k nim jiný? Ať je to jakkoliv, třeba byste své děti rádi přivedli do kouzelného světa dětských knih, kde mohou snít a prožívat neskutečné příběhy se svými hrdiny, poznat nádherné pohádky či se dozvědět něco nového. Redakce JáRodič pro vás na únor a březen připravila speciál Nejkrásnější dětské knihy, ve kterém ty "NEJ" knihy nejen představí, ale dozvíte se i množství dalších zajímavostí z literatury pro děti.


Facebook Twitter
Komentáře, názory a rady

Jen tak dál
Krásný příběh! Ráda si přečtu i ty ostatní... Ještě dnes mě bolí nohy, když si vzpomenu na svůj první a zatím jediný výstup na Milešovku. Pohled z ní na další "rozsypané korálky" ovšem stál...

>>> Číst a vkládat komentáře <<<

Další rodiče: O čem přemýšlejí, co dělají...

Nová matrace (KristaK)
Čekám až přestane pršet a půjdu hrabat listí. (Leni22)
Nyní jsem dovařila houbový guláš a čekám až přestane pršet. Půjdeme opět do lesa. (Slava91)
Nyní jsem dovařila houbový guláš a čekám až přestane pršet. Půjdeme opět do lesa. (Radi11)
Přišli jsme z vycházky tak si jdu zasoutěžit (ZUTOJAMA)

Anketa



©2009-2019 JaRodic.cz, ISSN 1804-0632
Provozovatel: Bispiral, s.r.o., kontakt: redakce(at)jarodic.cz | Inzerce: Best Online Media, s.r.o., zuzana@online-media.cz
O vydavateli | Pravidla webu JaRodic.cz a ochrana soukromí


TOPlist