Úhrada léků Velká změna nastává také v úhradě některých léků. Od dubna platí, že léky, které jsou volně prodejné (tedy prodej není vázán na předpis) si pacient musí uhradit v plné výši sám (zdravotní pojišťovny je nadále hradit nebudou). Tohle platí pro všechny léky, které jsou i volně dostupné??? Díky.

děkuji za informace - určitě se budou hodit :-)

Bohužel se mi všechno co jsem napsala se sem nevložilo...:-(Pro rodiče a děti jsou zajímavé zejména body 3,6,7...A na ty se vůbec nedostalo.Kdyby měl někdo o tento rozbor zájem,mohu odeslat na email.

Musím říct,že váš článek je hodně povrchní.Ano upozornili jste na změny a díky za to,protože spousta lidí je v tomto ohledu bez informací.Píšete,že jeden ze zdrojů je nový zákon o zdravotních službách...Ten vchází v platnost od 1.4.2012 a je velmi špatný.Pro zajímavost sem vkládám rozbor Ligy lidských práv,který se týká tohoto zákona a sami uvidíte,že to není žádná legrace,ba právě naopak:-(A týká se nás všech,rodičů a dětí nevijímaje.Je to dlouhé čtení,ale stojí to za to.... Připomínky k zákonu o zdravotních službách a zákonu o specifických zdravotních službách Obsah dokumentu 1. Zdravotní péče může být beztrestně poskytována na nedostatečné úrovni............. 2 2. Dříve vyslovená přání pacienta jsou bezdůvodně omezována na pět let.................. 2 3. Bez souhlasu rodičů v sedmnácti ani k zubaři.................................................-........... 3 4. Zavedení zneužitelného práva lékařů vypovědět pacienta ze své péče .................... 5 5. Zavírání pacientů do ústavů namísto plnohodnotného života mezi blízkými............ 6 6. Očkování i proti vůli pacienta nebo jeho zákonných zástupců .................................. 9 7. Ženy a děti při porodech doma zcela bez zdravotní péče................................-........ 11 8. Prošetřování stížností zůstává netransparentní a za zavřenými dveřmi ................. 12 9. Potrat, sterilizace či psychochirurgický zákrok proti vůli pacienta .......................... 14 10. Zákon se nevzdává kritizovaných ponižujících kastrací.................................-........... 15 Bližší informace poskytne: Kateřina Červená, právnička Ligy lidských práv, tel. 777 189 926 David Zahumenský, předseda Ligy lidských práv, tel. 608 719 535 2 1. Zdravotní péče může být beztrestně poskytována na nedostatečné úrovni Jedním z největších problémů návrhu zákona o zdravotních službách je nová definice postupu tzv. lege artis, tedy úrovně, jaké má dosahovat poskytovaná zdravotní péče. Návrh zákona vedle nutnosti postupovat v souladu s pravidly vědy a uznávanými medicínskými postupy zakotvuje i problematický dovětek „s ohledem na konkrétní podmínky a objektivní možnosti“. Přijetí tohoto dovětku bude znamenat, že i nedostatečně vybavené a podfinancované nemocnice bez dostatečného množství kvalifikovaného personálu budou poskytovat péči na „náležité odborné úrovni“. Pokud by takovou péči byla způsobena škoda, nebude se pacient úspěšně domoci odškodnění. Doporučujeme upravit znění definice v § 4 odst. 5 tak, aby byl vypuštěn dovětek „s ohledem na konkrétní podmínky a objektivní možnosti“. Toto ustanovení by tedy mělo být přijato ve znění: „Náležitou odbornou úrovní se rozumí poskytování zdravotních služeb podle pravidel vědy a uznávaných medicínských postupů, při respektování individuality pacienta.“ Navrhované ustanovení je v rozporu s čl. IV Úmluvy o lidských právech a biomedicíně, kterou je ČR vázána. Úmluva zavazuje státy k tomu, aby zajistily, že jakýkoli zákrok v oblasti zdraví bude v souladu s příslušnými profesními povinnostmi a standardy. Dále pak upravuje právo osob, které byly poškozeny, na spravedlivou náhradu. Tato náhrada škody ovšem bude v mnoha případech vyloučena s poukazem na to, že konkrétní podmínky a objektivní možnosti daného zdravotnického zařízení neumožňovaly poskytnout péči patřičné kvality. Původně navrhovaný text ustanovení zřejmě vychází z rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 7 Tdo 219/2005: „V trestněprávní nauce se běžně považuje za porušení lege artis , pokud lékař při výkonu svého povolání nedodrží rámec pravidel vědy a medicínských způsobů a to v mezích daných rozsahem svých úkolů podle pracovního zařazení i konkrétních podmínek a objektivních možností.“ V citovaném rozhodnutí se však jednalo o možnost trestního postihu konkrétního lékaře – zaměstnance nemocnice. Z logiky věci vyplývá, že lékař nemůže být osobně trestně odpovědný za skutečnosti, které nemůže ovlivnit, např. za zastaralé vybavení nebo nedostate