No já jsem 7 dní po odstranění krčních mandlí je mi 21 let . A musím říct že oproti tomu jak sem se toho bál ro bylo celkem v pohodě. Jedině co vážně bolelo bylo první den kdy mi na orl propichli absces za mandlí to bolelo opravdu hodně . Pak jsem dostal něco na bolest á dobrý. Druhý den jsem šel na operaci a po operaci to bylo celkem v pohodě. 2 dny mi nešlo moc moc mluvit ale nebolelo to tak jak jsem všude četl spíš jak kdybych měl normální anginu. Od 2 dne už sem nechtěl ani nic na bolest. 5 den mě propustili tak teď už jen kloktam šalvěj á snad se ro uzdraví úplně co nejdřív

dobrý de všem mám syny dva dny po operaci ano je z toho nesvuj ale věřím že to bude lepší a lepší už by neváhal tolik streptokoku 4 měsíce opakovaně a pořád dokola jeho telefon zněl děsivě ale mluví poliká a už je to za ním snad bude dobře

Protože jsem před operací sjížděl všemožné diskuse, hodlám se i já podělit o své zkušenosti. Je mi 20. Začalo to bolestmi kloubů, na angíny jsem nikdy příliš netrpěl. Dostal jsem se k revmatoložce, která nabrala (mimo jiné) i ASLO (1360) a začalo kolečko - ORL, imunologie, endokrino... Výsledkem toho byla diagnoza chronické tonsilitidy s indikovanou oboustrannou tonsilektomií. Byl jsem u 3 ORL doktorů a všichni mi řekli to samé. ASLO se vůbec nesnížilo ani po 3 týdnech na Penbene a BronchoVaxomu (imunomodulace), takže jsem se rozhodl si je nechat vyndat. Zákrok mi provedli Na Homolce. Dnes je to 7. den. Po zákroku bolesti byly zcela snesitelné (ano, snesitelné), nejhorší to bylo den po zákroku, když to přišlo k sobě - to bylo 6 hodin opravdu intenzivní bolesti, na které zabrala až opiátová injekce. Nicméně pak už to bylo jen a jen lepší (ráno však bolestivé vždycky). Klíčem je i přes bolest hodně pít opravdu studenou vodu. Před 3 dny mě pustili domů (kvůli otoku jsem byl v nemocnici o 2 dny déle, než bylo plánováno) a dnes už bych (nebýt pohodlný) vydržel bez léků na bolest úplně. Jediné obtěžující je nemožnost jíst "pořádné" jídlo a obávám se, že toto potrvá ještě tak týden. Před operací jsem nebyl k použití, musel jsem spát i 11 hodin denně, bolesti kloubů byly skutečně strašné. Soudit, zda mi to skutečně pomohlo, by bylo předčasné (ASLO - protilátka proti bakteriemi vylučovanému produktu streptolyzinu O - se odbourává až měsíce), nicméně včera jsem se samovolně probudil po 8 hodinách spánku a byl jsem odpočatý. Tak doufám, že odezní i ty bolesti kloubů. Na závěr bych chtěl říct, že ze všech oněch diskusí jsem čekal, že to bude podstatně horší. Že bude rána krvácet, že budou bolesti mnohem větší. Po svojí zkušenosti bych na to šel znovu.

Dobrý den,dnes je to 13 dni od operace a bolesti už žádné nemam.Byla jsem na operaci poslána kvůli stálému tvoření čepů . Hodně lidi mi zákrok rozmlouvalo,že mě bude vše sedat na průdušky a plíce.Už když jsem mandle měla tak jsem měla víc záněty průdušek než angíny.Teď jsem ráda,že mám vše za sebou.V den operace jsem díky tišícím lékům a ledování necítila téměř žádnou bolest.Jen jsem se vydala pro nový studený obklad na sesternu a dostala jsem nadáno,že ne snim chodit.Hned druhý den jsem se už snažila po užití angifenu snídat a hodně pít.Sice to bylo nepřijemné ale nakonec jsem zvládla uspěšně oběd i večeři.Dvakrát jsem si musela dát po obědě Nimesil kvůli bolesti jinak se to dalo vydržet.Pravá strana mě přestala bolet po dvou dnech a u levé mě bolelo i ucho hlavně hned poránu.Teď už jsem týden doma a od bolesti neberu nic.Jen jsem dostala rýmu tak při kýchání je to sem tam nepřijemné.Jinak ale vše o.k. Jsem zvědavá jak se můj zdravotní stav bude vyvýjet dál.Doufám,že už dobře :-)

Před 3 dny mi vytrhly krční mandle.. Ten den to bylo v poho, ale ten druhý byl peklo.. Nemohla jsem ani dýchat, byla jsem hotová a navíc mi při napití vyteklo pití z nosu a jidlo se mi ucpávalo v krku. Nemohla jsem dychat. Teď je 3.den a rano jsem po napití a najezení do 10 vteřin šlo vše ven. Ale je mi supr, vecer jsem si dala párky. Ani nevyžaduju analgetika

Dobrý den, neměla jsem až tak špatné zkušenosti s mými krčními mandlemi,ale moje ušní lékařka diagnostikovala jejich chronický zánět a před rokem a půl jsem si je nechala odoperovat...Nyní mne však začalo "škrábat" v krku(a škrábě mně už asi týden a to tak, že dost...:-().ORL lékařka s neskrývaným překvapením zkonstatovala,že jizvy po mandlích nějakým způsobem atrofovaly(s tím,že ještě před asi 3měsíci jiná ušní lékařka při běžném prohlížení vyjadřovala obdiv nad tím, jak je to pěkně operované a zhojené...) a jakoby se propadly dovnitř,takže vytvořily doslova kapsy,kde se mně zdržuje jídlo..což je tedy dost nepříjemné..Ani primář krčního oddělení,kde tonsilektomii prováděli, prý nic podobného ještě neviděl..Škrábání prý je normální(z výtěru nebylo nic zjištěno)a nejedná se ani o zhoubné onemocnění..Primář navrhuje vzniklé kapsy spíše rozšířit a moje lékařka má zase spíše pocit, že by se měly otvory zašít...Nyní chce vyzkoušet alespoň laser...A já z toho mám v hlavě pěkný zmatek...Nemáte náhodou někdo podobnou zkušenost? Děkuji za případnou odpověď. Markéta

V 15 letech jsem začala trpět na streptokokové angíny. Týden jsem streptokoka v krku měla, týden ne. Pořád samá antibiotika, čím dál silnější a delší užívání, nakonec píchaný pendepon, ani ten nezabral. Do toho alergie, ekzémy a stres. Snažila jsem se podporovat svou imunitu laktobacily a wobenzymem. Wobenzim - už nikdy víc" Jak po něm mi bylo špatně! Příšerné křeče v žaludku a zvracení. Přitom žaludek jsem tehdy měla zdravý. Můj ORL lékař mi doporučoval tonsilektomii. Alergo-imunoložka mě stašila astmatem a nutila mě brát dál wobenzym, byť jsem tak trpěla. Dala jsem na ni a dopadlo to tak, že jediná změna byla - chronický zánět žaludku z wobenzymu, astma - jaká ironie, lupénka, rozšíření zánětů do celého těla (kožní, gynekologické, nosohltan...) Pořád dokola a to vše s nemalými bolestmi. Trvalo mi cca 8 let než jsem se z toho jakž takž vylízala bez tonsilektomie. Ale stejně tak 2-3 do roka angína, chytla každou virózu, pořád opary, afty. Stačil stres a hups, rovnou jsem si mohla jít pro antibiotika. Posledních 5 měsíců před tonsilektomií jsem měla vysoké ASLO, ale celkem nic neobvyklého mi nebylo. Začaly mi ale blbě vycházet jaterky a něco v krevňáku, co značilo problém s ledvinami. Po pěti měsících neklesajícího ASLA (protilátky na streptokoka), rozhodování lékařů i mého, jsem šla na vyndání mandlí. Operaci jsem měla v analgosedaci (oblbnou vás, znecitliví, ale jste při vědomí, vůbec nic jsem necítila, ani bolest ani tlak, krev, vůbec nic. Personál i lékař byli skvělí, já po analgosedaci měla výbornou náladu a nic mě nebolelo. Cca po hodině mi to začalo přicházet k sobě, ale ihned jsem dostala něco na bolest. Musela jsem hodně pít a kloktat, ledovat, ležet a odpočívat. Pravidelně mě kontrolovali - teplotu, tlak, krk, jak moc to bolí. Jakmile to začalo hodně bolet, hne dmi dali kapačku na bolest. Nejsem zastáncem léků proti bolesti, ale lékaři i sestřičky mi říkali, že je lepší dát něco na bolest, než abych nepila, nekloktala, nejedla či nemohla bolestí polknout nebo spát - tělo potřebuje co nejvíce síly k hojení. Vše probíhalo výborně, tak mě po 4 dnech pustili z kladenské nemocnice. Byla jsem u kamarádky v Praze, neb rodina byla na dovolené a já přece jen potřebovala klid, netahat těžké nákupy a mít případně někoho, kdo by mě vzal na pohotovost, kdyby něco. Ještě ten den, kdy mě pustili, jsem večer dostala vysoké teploty přes 38°, jinak v krku mě už bolelo jen mírně při polknutí. Tak jsme sedly do auta a jely do vinohradské nemocnice na ORL. Ihned mi dali antibiotika s tím, že se mi v krku udělal malý zánět a mohu jít domů, ale kdyby cokoliv, hned mám přijet. Po dvou hodinách od prvního požití antibiotik a paralenu, mi bylo hůř, v krku jsem měla výheň, horečka skočila na 39,4°. Kamarádka volala záchranku, neb by mě do auta sama nedotáhla. Záchranka mě ihned odvezla na Bulovku (nikam jinam prý nemohli). Na zkušenost s ORL na Bulovce nikdy nezapomenu, tam mě už nikdo nedostane ani párem volů! Doktor naštvaný, že ho vzbudili, mi řekl, že oni se mnou nemají nic společného, když mě tam neoperovali. Neměřili mi ani teplotu, ani tlak. Jen se mi krátce mrknul do krku, řekl, že mi to tam asi trochu krvácelo, ale už je to dobrý, tak můžu jet domů. Když jsem se bránila, že ta horečka není normální, dostala jsem od něj pěkně seřváno, nicméně po půlhodině dohadování uznal, že kdybych byla jeho pacient, už bych dávno ležela na lůžku. Takže mě uložili, donesli mi konvici čaje, nabrali krev a tím to haslo. Žádné kloktání, žádné ledování, nic na horečku ani bolest. Do rána jsem to přečkala, ale bylo fakt blbě. Hned ráno jsem zavolala svému ORL lékaři, ten zařídil, aby mi ihned dali léky (předtím mi nedali ani další dávku antibiotik), a převoz na Kladno. Změna byla nesrovnatelná. Ihned všechny potřebné léky, příjemný přístup personálu a během dvou dnů jsem opět byla bez bolestí a teplot. Kvůli těmto komplikacím, jsem tedy byla potom v nemocnici až do dobrání antibiotik. A teď roky po tomhle dramatu? Neměla jsem od té doby nic víc než rý

Váhala jsem skoro deset let.. málokdo poradí, někdo říká jasně ano, dost lidí tvrdí zarputile opak a straší. Takže to byl vlastně pokus...Pro mne úspěšný! Teď jsem ráda! Řešila jsem časté a velmi bolestivé angíny, mnohem více mne ale vadilo neustálé dopování antibiotiky (tablety či píchané).. Jsem cca půl roku po zákroku. Bylo to velmi nepříjemné (to nepopírám..), ale budu pozitivní... Půl roku bez ATB (to se mi nestalo dlooooho), bez doprovodných akcí (rozhašený žaludek, gynekologické záněty), bez bolestí v krku... Kvůli tomu jsem tam šla. Jako bonus jsem se zbavila neustálé únavy (to vnímám teď zpětně velmi silně), skoro "chronické" zácpy, zlepšily se mi vlasy, nehty a celkově jsem zdravá a svobodnější (angíny a ATB mě už hodně omezovaly). Fakt, že nejsem pro okolí bacilonosičem, je také dost milý! A pro holky: trochu mě pošťouchl i argument, že neustálé atb a zánět v těle mohou komplikovat otěhotnění, následně jste pro své (i cizí) děti přenašečem... prý...

Byla jsem na odstranění v 15 letech - r. 1985. V 1976 na nosní. Žádná celková narkoza, hezky jsem si držela mističku pod bradou a cítila jen neskutečný zápach hnijícího masa. V takovém stavu jsem měla mandle, které mi několikrát ročně - co dva týdny, způsobovaly angíny a vykazovaly streptokoka. Jedna vytekla a ze druhé se vysypalo cosi podobné krupici. No hnus, velebnosti. Byla jsem puberťák, brala jsem to sportovně. Dneska bych tak hrdinsky neseděla s otevřenou pusou. Týden v nemocnici byl v pohodě, vzhledem k tomu, že se nás tam sešlo víc mladých. Po propuštění jsme si zašli hned na jedno a toho smíchu, když nám pěna tekla nosem ven :-D naučit se polykat s dírou velikou ... to byl kumšt. Časem se všechno uklidnilo. Od té doby ani jedna angína, antibiotika sporadicky, jen musím být opatrnější na studený vzduch, přechody z tepla do zimy. Za těch skoro 30 let jen párkrát kašel, nějaká rýma a občas to schytají hlasivky ... shrnu to ... jsem ráda, že jsou pryč. Ale na druhou stranu, svému synovi jsem nosní v 8 letech vyndat nenechala. Strašili nás, jak bude trpět, když mu ji tam nechám, jenže ... všechno se dalo léčit i jinak. Bylinky a psychická pohoda, v té době jsme se rozváděli a on byl zařazen mezi astmatiky. Až se vše uklidnilo, uklidnila se i jeho nosní mandle a z evidence astmatiků byl vyřazen. Dnes má 24 a má ji a netrpí ničím. Ale kdyby na tom byl, jako já tehdy, určitě bych mu ji nechala vyndat, přeci v sobě nebude mít kus masa, co uhnívá, i když to není vidět. Ale cítit ano. Zápach z úst totiž u mě způsobovaly právě krční mandle. nakonec je ale na každém z nás, jak se rozhodne. Pokud k tomu jsou rozumné důvody - bakt. nálezy, pak určitě pryč s nimi, ale pokud to někteří MUDr. berou jako sportovní činnost a vykázání práce ... pak ne.

Já měla zvětšené mandle 3-4 stupně (velikost golfových míčků) Od října jsem trpěla angínou, zánětem hlasivek atd.. Zjistili mi beta-hemofilius streptokoka a zvýšené aslo. Nemoc přicházela vždy s menstruací a při sebemenším prochladnutí a pobytu v chladu. Rozhodla jsem se tedy pro operaci. Před operací mi pravděpodobně udržel při zdraví (rekordní 4 týdny) wobenzym 3x2 tablety, bylinkové čaje a kloktání Becherovky. Dnes jsem 7. den po tonsilektomii u skvělého primáře na Bulovce. Už od 6. dne se mi začínají vyloupávat strupy. Zatím vše v pohodě. I bolesti se dají vydržet. Od začátku se snažím hodně pít( v den operace 1,5 l, 1.den 2,5 l a pak 3-4 l). První dny jsem se musela hodně přemáhat, jak mi bolelo polknout, ale nějak jsem to přetrpěla a možná díky tomu jsem se takřka obešla bez prášků na bolest. Musela jsem o ně poprosit jen 2krát na noc. Nyní se držím v klidu, kloktám tamtum verde, florsalmin - šalvějové kloktadlo a řepík lékařský. A od 4 dne po operaci jsem si opět vynutila wobenzym 3x1. Pokud Vás čeká také operace, doporučuji vyhledat kvalitního lékaře, hodně pít a hlavně se tomu nepoddávat.

Od mala jsem trpěl angínami a v posledních letech je mívám několikrát do roka, vyřadí mě to na větší část zimy vždycky. Tak jsem podstoupil před necelým týdnem vytržení... jako už aby to bylo zahojené, nevím jak u ostatních, ale tu bolest co mám v krku, to je příšerné, za posledních pár dní jsem byl schopný sníst třeba jen jeden jogurt za den, jak se musím přemlouvat ke každému polknutí přes tu bolest. Ale přetrpím ten týden dva a angíny a streptokok pápá :)

Někteří jsou pro názor mandle nechat..Ale když moje mandle byli podle lékařky na ORL stejně nefunkční díky hnusným čepům.. Dnes je to 10 den od operace. a nechápu jak to někoho mohlo bolet. Je mi 16 let. a hned po operaci jsem mluvila jen 3-4 den to bylo dost citlivé. A to jsem dostala na bolest jen kapačku po operaci. Jíst jsem začala asi před 3-4 dnama.. Musíte se snažit a ne si stěžovat že to bolí. Když nebudete jíst a pít tak to bude bolet pořád. Ale je fakt, že se mnou na pokoji byla holka bylo jí 21 a mluvit nemohla ještě ani 4 den. Asi je to na tom člověkovi jak se snaží a snáší bolest.

Dobrý den,chci se Vám také svěřit se svou tonsilektomií,od mala jsem trpěla na angíny,nikdo mi nepomohl,až jsem si zašla na ORL,má doktorka mě hned poslala na vytržení,protože jsem měla opakovaně pozitivní nález streptokoka,tak jsem teda šla,jsem 8 dní po tonsilektomii a ubec mě to nebolí (jen když jím,nebo když mluvím),i můj ošetující lékař se divil,jinak jsem bez bolesti,měla jsem strach protože každý psal jak to bolí,ale já mohu říci,že mě to nebolí,možná ty první 2 dny,ale jen minimálně,takže já jsem maximálně spokojená

Jsem více jak 14 dní po operaci, důvodem byl vrácený abces na mandli, mezi vyléčením prvního abscesu(4 denní pobyt v nemocnici,každý den dilaktace=zvětšování rozříznutého místa a poté týden antibiotika) a druhým byl pouze týden s tím,že pravděpodobnost,že se to vrátí je okolo 2%. Bolest to byla veliká do toho se mi spustil kašel a rýma,prý to k tomu patří. Okolo 6. dne se to začalo zlepšovat a začínala jsem jíst něco víc než polívku a jogurt. Teď už polykám bez obtíží s tím,že ještě týden musím být doma,ale jelikož jsem ještě dítě školou povinné,tak si nemyslím,že to u všech bude trvat tak dlouho. Ránu,ale zatím nemám zahojenou.

Dobrý den chtěla jsem se zeptat jak dlouho trvá rekonvalescence po operaci krčních mandlí a můžu a co nemůžu dělat.. jsem osmím dnem po operaci a bojím se abych něco neudělala a nezačla krvácet děkuji za odpověď :) monika

Mě doktorka stále doporučuje odstranění mandlí, jsem stále nemocná, mám porušenou imunitu a pořád nějaké problémy. Už od dětství rpím angínama, mám už i poškozené ledviny. Je mi přes padesát a nevím, zda mám jít či ne.

Můj názor je ten, že kdyby mně lékař doporučil jít odstranit mandel, tak asi půjdu. Kolem mě je tady spoustu dětí, které na tomto zákroku byli - doporučil jim to pediatr a opravdu jim to pomohlo a nebývají tak často nemocní jak byli před tím.

Dobrý den, jsem 7 den po tonsilektomii a i přes bolest a všechno trápení jsem ráda. Lidé, kteří problémy nemají nemůžou říkat, že to není dobré.. já měla angíny od dětství pořád a dokola jsem brala antibiotika, která mi poškozovala klouby ledviny a možná i srdce. Jsem po operaci sice jen 7 dní, ale i přes bolest, varování že mohu mít být véce náchylná k průdušním zánětům to za to stojí. Mandle mají imunologickou funkci, ale pokud jsou špatné tak je to naopak. Doporučuji operaci pokud jsou závažné důvody.