Pátek 13. 8.

Byl to od rána příjemný den, ale vše se stihlo během několika hodin změnit.

Ráno jsme s Natálkou vstaly a po snídani se vydali k babičce, která bydlí ve stejné vesnici. Tam si Natálka hrála se svojí sestřenicí, která je o rok starší. Kdybych neslyšela v rádiu, že je pátek 13. tak to ani nevím. Po dvou hodinách jsme se rozhodli, že je čas se vrátit domů a začít připravovat oběd a hlavně polévku, kterou si Natálka dává před spaním. Zahnuli jsme  do naší slepé ulice a tu proti nám jde naše ovečka Eliška. Naštěstí nedošla daleko od domova. Tak jsem jí jednou rukou chytila za obojek, který naštěstí má stále na krku. Druhou rukou jsem držela Natálku, aby s námi šla a nikde se netoulala nebo mi neutekla. Potom jsme s Natálkou zjišťovali kudy Eliška utekla. Než jsme našli její únikový východ, tak nám jej sama ukázala tím, že jím zase prošla na silnici. Tak jsem zase musela za ní běžet. Přivedla jsem jí zpět a rychle šla pro nějaké široké prkno, které bych tam zapřela. Jelikož nejsem chlap, tak jsem prkno přinesla a musela se vrátit pro tyč, kterou bych prkno zapřela. Tu jsem zaslechla ránu, jak Eliška hlavou prkno odstrčila a zase zmizela na ulici. Rychle jsem jí zase zahnala zpět. Vzala tyč a snažila se jí zapřít do prkna. To však bylo slabé a pod tlakem prasklo. Rychle jsem šla najít jiné. A ani mě nepřekvapilo, že Eliška využila volné cesty a zase utekla. To už mě rozčílilo a vzala jsem provaz. Jakmile mě však Eliška viděla, tak se vydala na útěk směrem k hlavní silnici. Naštěstí zahlédla nějakou stravu, kterou by mohla ochutnat, takže jsem jí rychle dohonila a přivázala na provaz. Domů jsem jí dovedla a přivázala ke stromu, aby nemohla již utéct. Na přiložené fotografii je vidět naše útěkářka, jak je přivázaná k jabloni. Únikový východ jsem provizorně zajistila a šla připravit jídlo pro Natálku, která z té honičky měla hroznou legraci. naty_012_200

Další připomínka událostí se stala za několik hodin, kdy přijel Natálky otec a plot vyspravil. S Natálkou jsme šly mému bratrovi donést noviny. Bratr bydlí také ve stejné vesnici, ale na opačném konci. S Natálkou chodíme často na procházky, takže jsem neměla obavy, když naší ulicí trochu utíkala. Najednou vidím jak padá a ručičkami se snaží zbrzdit pád. Samozřejmě to odnesly otřené dlaně a kolena. To byl hrozný brek. Hlavní bylo, že nic vážného z toho nebylo. Po dohodě s ní, jsme bratrovi donesly noviny a ona se mu pochlubila svým BEBÍ.

Tím naštěstí všechny tragédie toho dne skončily. Nevím zdali bych měla sílu ještě na nějaké. I když Kosmonosy a jejich blázinec nemáme moc daleko. :-)

Autorem tohoto textu není redakce těchto webových stránek, ale jeden z rodičů, tedy uživatelů/ek: janekjana (kliknutím na jeho/její jméno přejdete na jeho/její domovskou stránku). Chcete-li si zde také vést deník nebo sem psát články, zaregistrujte se/přihlašte se na této stránce.

Další články tohoto rodiče: všechny jeho/její články, Natálka, Ovečka, Rodiče