Pohádka o neposlušných kůzlatech

Byla jedna koza...

Byla jedna koza a ta měla čtyři kůzlátka. Jednou se stalo, že musela sama odejít na pastvu, a tak shromáždila kůzlátka okolo sebe a povídala: "Já musím, milé děti, odejít a nechám vás tu na chvíli samotné. Vrátka zandám; ale to vám povídám, nikomu neotevírejte, dokud můj hlas neuslyšíte."

Kůzlátka přislíbila, že poslechnou, matka zandala pevně vrátka a odešla.

Netrvalo to dlouho, přijde liška a začne volat: "Kůzlátka, má děťátka,
Liška se chystá na kůzlata otevřete vaše vrátka, nesu vám spoustu mlíčka."

Kůzlátka poslouchala, poslouchala, ale potom odpověděla: "Neotevřeme, to není hlas naší maminky, naše maminka má tenký hlásek."

Liška se tím ale odbýt nedala. Za chvilku přišla zase a volala tenčím hlasem: "Kůzlátka, má děťátka, otevřete vaše vrátka, nesu vám moc a moc mlíčka."

Kůzlátka poslouchala, poslouchala, ale potom odpověděla: "Neotevřeme, to není naší maminky hlas, naše maminka má ještě tenčí hlásek."

Liška poodešla, ale za chvilku volala zase hlasem co možná nejtenčím: "Kůzlátka, má děťátka, otevřete vaše vrátka, nesu vám hodně mlíčka."

Kůzlátka poslouchala, ale nemohla tentokráte hlas matky rozeznat. Jedno řeklo: "Je to hlas naší maminky," druhé: "Není," třetí řeklo: "Otevřeme," čtvrté: "Neotevřeme." Nemohla se nijak shodnout, co by měla dělat, až se začala hádat a prát. Začala se trkat a v samé horlivosti vyrazila vrátka.

Liška vběhla dovnitř a zakousla se prvnímu kůzlátku do nohy. Ještě že se matka koza právě domů vracela, lišku vyhnala a poraněné kůzlátko ošetřila. Kdyby se byla opozdila, mohla liška všechna čtyři kůzlata sežrat.