Představení: 2. Část - Těhulka



Přináším slibovaný druhý díl svého deníčku. Tentokrát zachycuje mé druhé "životní" odobí, a to období s bříškem. To, které jsem všem kolem mně záviděla a to, kterého jsem se po vymodlených dvou letech, konečně také dočkala.


Celé dva roky, kdy jsme se o miminko snažili, jsem si představovala, jak vše řeknu manželovi, až skutečně na testu objevím ony //. Uvažovala jsem mezi večeří někde v restauraci - skvělým jídlem, které bychom si jinak nedovolili, dobrým pitím a uprostřed večera vytáhnu krabičku s testem a sdělím mu, že bude otec.
Druhá varianta byla, že doma upeču dort, na který obarveným máslem vyreju //.
A nebo něco jiného, ale rozhodně takhle originálního.
Nakonec bylo všechno jinak. Ten den jsem byla strašně nervózní. Měla jsem mít ten den školu, ale ještě ráno před odchodem jsem hledala na internetu informace o tom, co všechno může způsobit zpoždění. Přísahala jsem si, že si předčasně test neudělám, s tímto předsevzetím jsem odešla do školy.
Ovšem uběhly dvě hodiny mého pobytu tam a už jsem věděla, že další hodinu to nevydržím. Sebrala jsem se tedy a šla do lékárny naproti koupit test, pro jistotu jsem jich vzala hned několik.
Tak tak jsem si jej stihla udělat, když byl čas jít zpět do hodiny a tak jsem krabičku s jedinou čárkou sklesle strčila zpět do krabičky a vrátila se. Hodina byla nudná a já smutná z nezdaru, jen tak pro jistotu jsem znovu mrkla na testík a málem hlasitě vykřikla - byly tam!
Omluvila jsem se pro nevolnost a odešla domů. Manžel měl ten den jen do dvou a už teď bylo něco kolem jedenácté. Bleskově jsem koupila maso, nakrájela cibuli a vtom mě napadlo, že bych možná měla udělat ještě jeden test - kontrolní.
I ten vyšel pozitivně, nadšeně jsem se natáhla na postel a ... a najednou cítím, že se mnou třese manžel a diví se, co se děje, vždyť jsem dnes měla být ve škole. A pak se na mně podíval a naprosto neromanticky prohlásil - a jéje... Byla jsi v lékárně, koupila si test a on byl pozitivní, že jo?

Od toho dne se všechno neuvěřitelně táhlo. Na ultrazvuku dlouho nebylo nic vidět, krev byla také o hodnotách +/- a díky své předchozí zkušenosti jsem měla strach, aby během okamžiku nebylo všechno jinak. Odměnou za nekonečné dny plné strachu, mi bylo malilinkaté srdíčko, které jsem konečně uviděla. Buší, vše se zdá být v pořádku...
Pak, to jsem byla asi 7tt, když mne ráno polekala krev. Všechno je ztracený, mám po radosti, to srdíčko, které jsem viděla a stále vidím před sebou se nenarodí. Manžel nečekal, naložil mě do auta a hned jsme jeli do centra. Mezitím vše ustalo, ale strach byl strašný.
Měla jsem velké štěstí, srdíčko tam bylo stále a vesele bilo. Lékař mě ujistil, že tohle se někdy stává v době, kdy měla mít žena původně MS.

Ve 3 měsíci jsem dostala těhotenskou průkazku a kufřík plný knížek, prospektů, pomůcek... Vše jsem měla brzy nastudované a ze svého období se nesmírně radovala.
Miminko dostalo krycí název "goaud". Přišly první problémy - záda. Bolely tak neúnosně, že jsem uvažovala o nějakém pásu, a přitom se děsila co bude v době před porodem.
K zádům se asi v 10 týdnu (tedyv době, kdy jsem věřila, že mne minou) přidaly nevolnosti. Nemít dva měsíce před maturitou, zřejmě bych se na vše vykašlala, ale takhle jsem musela zabrat a snažit se to překonat.
Všechna lízátka proti nevolnostem měly zcela opačný efekt, stejně tak okurky či kyselé rybičky. Nepomohla ani coca cola, jediné, co jsem v sobě dokázala udržet, byly rajčata. Snědla jsem i kilo za den a být sezóna, zřejmě bych zvládla ještě víc.

Pak přišla první genetika a s ní otázky - co když nebude miminko zdravé?
Naštěstí bylo a paní doktorka mi dokonce sdělila, že čekáme naši vysněnou holčičku. Anetku. Pamatuju se na okamžik, kdy jsem vycházela ven z ordinace, oči plné slz štěstí, a v ten moment se na mě upřely zraky všech přítomných, v očích hrůzu co mi řekli, že tak brečím.

Druhá genetika ve 22tt holčičku potvrdila, stejně tak její zdraví. Dostala jsem další fotku do albíčka a už se nemohla dočkat.
Někdy v té době jsem pocítila první pohyby. Až tenkrát jsem poprve uvěřila, že to maličké uvnitř je živé, má se čile k světu a já to musím opatrovat jako oko v hlavě.
Těhotenské hormony dělaly svou práci, jak totiž jinak vysvětlit, že může někdo dojetím brečet u kriminálky nebo u Ordinace v růžové zahradě?

Bylo tu jaro, venku krásné počasí, bříško se už pořádně rýsovalo a já byla šťastná. Začínala jsem si hledat informace o porodu, o výbavičce, sháněla jsem, který kočárek je ten nejlepší a co všecho vlastně takový drobeček potřebuje.
Měli jsme obrovskou výhodu, že nám pomáhaly i babičky. Pro moji mámá to bylo první vnouče, na které se náležitě těšila, tchyně sice nebyla babičkou poprvé, ale dvě z jejich vnoučat žily celý život na konci republiky a viděla je jen jednou za rok a její jediná vnučka, dcera mého muže z prvního manželství, svou babičku pořádně ani nepoznala, protože ji maminka izolovala od celé rodiny mého muže.

Navzájem se předháněly, kdo koupí kočárek, kdo postýlku, kdo kolíbku, užívala jsem si ty okamžiky, kdy jsme s mámou chodily do města a vybíraly výbavičku a věci do porodnice.

Úspěšně jsem odmaturovala a největší stres byl za mnou. Teď zbývalo jen porodit a z toho jsem strach neměla, naopak, byla jsem docela zvědavá jaké to bude, a vzhledem k tomu, že jsem za pouhých 7 měsíců přibrala 17 kg, doufala jsem, že miminko nebude nijak velké.

Kolem 27tt se mi začal zkracovat čípek, což nebylo dobře, ale naštěstí jsem se nemusela nijak výrazně omezovat, jen se šetřit. Užívala jsem si proto na zahrádce, chodila na procházky, občas jsme s manželem zašli do Zoo nebo jen tak lenošili doma.
Ve 32tt byl výsledek mnohem lepší, další zkracování nebylo a já si mohla oddychnout. Ovšem ve 35 tt jsem se začala otevírat.
V pondělí jsem byla na kontrole u pana doktora, který mi sdělil, že jsem otevřená na 1,5 cm, ale to nemusí znamenat nic, protože zná maminky, které s tímto ještě přenášely. Přesto mne ujistil, že i kdyby se teď miminko narodilo, bylo by v pořádku.

Tohle bylo ráno. Odpoledne jsem si šla vyřídit nástup na mateřskou, dokoupila poslední věci do výbavičky, když jsem začala cítit podivné tlaky v podbříšku. Sedla jsem tedy na autobus a jela domů, cestou se tlaky začaly stupňovat. Vzpomněla jsem si na radu lékaře - dát si teplou vanu, zaručeně to zastaví poslíčky. Pár týdnů to tak fungovalo, ovšem tentokrát to stahy spíše zrychlilo. S manželem jsme začali počítat a zjistili, že se opakují po pěti minutách.
Volala jsem o radu mámě, ale ta už si svůj porod nepamatovala. Místo toho mi navrhla, že můžu na noc k nim, bydlí totiž přímo vedle porodnice a manžel měl mít týden nočních směn. Tohle jsem zavrhla, doma je doma.
Po osmé hodině stahy byly pio třech minutách. Nebyly bolestivé, jen slabě nepříjemné, jako by se uvnitř mně něco stáhlo a zase roztáhlo. Trnutí je to správné slovo.
Manžel byl nervózní že v noci nebude doma, proto mě přiměl sbalit tašku a jet pro jistotu do porodnice. Paní doktorka mě vyšetřila a dala mi injekci - pokud je to porod, vyvolá ho to, pokud poslíčci, zastaví.
Na noc jsem šla na pokoj a stahy skutečně odeznívaly, avšak místo tlaku a trnutí začínaly docela nepříjemně bolet. Do rána jsem je měla vždy po hodině a půl, proto mě doktorka pustila domů. Nález byl - otevřená na 2 prsty.
Ovšem neustaly úplně a během dne se znovu začaly zkracovat. A bolet, i když ne tak moc, jak jsem si původně myslela a čekala. Večer, když už byly opět po třech minutách, jsem sama prosila mámu, jestli k nim na noc můžu... A tady už vlastně začíná můj třetí příběh :-))


(27. 1. 2010 | Filipina)



Autorem tohoto textu není redakce těchto webových stránek, ale jeden z rodičů, tedy uživatelů/ek: Filipina (kliknutím na jeho/její jméno přejdete na jeho/její domovskou stránku). Chcete-li si zde také vést deník nebo sem psát články, zaregistrujte se/přihlašte se na této stránce.

Další články tohoto rodiče: všechny jeho/její články, Anetka,
Facebook Twitter
Komentáře, názory a rady

Zatím sem nikdo nevložil žádný komentář. Buďte první...

>>> Číst a vkládat komentáře <<<

Další články tohoto rodiče

všechny jeho/její články
Anetka

Další rodiče: O čem přemýšlejí, co dělají...

Nová matrace (KristaK)
Čekám až přestane pršet a půjdu hrabat listí. (Leni22)
Nyní jsem dovařila houbový guláš a čekám až přestane pršet. Půjdeme opět do lesa. (Slava91)
Nyní jsem dovařila houbový guláš a čekám až přestane pršet. Půjdeme opět do lesa. (Radi11)
Přišli jsme z vycházky tak si jdu zasoutěžit (ZUTOJAMA)

Anketa



©2009-2019 JaRodic.cz, ISSN 1804-0632
Provozovatel: Bispiral, s.r.o., kontakt: redakce(at)jarodic.cz | Inzerce: Best Online Media, s.r.o., zuzana@online-media.cz
O vydavateli | Pravidla webu JaRodic.cz a ochrana soukromí


TOPlist