Filipina s rodinouNa řadu otázek spojených s rodičovstvím existuje množství odpovědí, které si částečně nebo i zcela odporují. Svět je plný odborníků, kteří si založili byznys na tom, že právě ta jejich pravda je jediná správná. A my, rodiče, bychom se pak měli trápit tím, že věci neděláme správně? My v redakci JaRodic.cz se vždy těšíme na názory takříkajíc z druhé strany - od vás, našich čtenářů a čtenářek. Protože každý život je jiný a na spoustu otázek může existovat několik správných odpovědí.Právě proto jsme pro vás tentokrát připravili speciál z textů maminky Filipiny, které se nám velmi líbí. A těšíme se, že příště budeme moci vybrat texty některého z dalších rodičů.

(A samozřejmě pak za to autorce či autorovi přidat pár bodíků na jeho konto na JaRodic.cz.)

Obědy ze školy

Všechno začalo v době, kdy se mé sestřenici narodil syn a ona se stala předmětem kritiky celé rodiny za to, že nevaří, nýbrž si chodí pro obědy. Nejhůř to nesla naše babička, která neustále obrací každou korunku a zbytečné výdaje za oběd jsou pro ni rozhazování. Stejně jsme na to pohlíželi i my ostatní, copak je problém uvařit doma? Já byla tenkrát ještě bezdětná, proto jsem si naivně myslela, kolik má taková maminka času a co všechno za den může stihnout.

S miminkem u moře

Ráda bych se podělila o svůj zážitek z loňského pobytu u moře. Dlouho, dlouho jsme váhali, zda jet či nejet, naše Anetka měla tenkrát 10 měsíců a my stále dumali zda ještě není brzy. S manželem bereme moře spíše jako lék než místo k opalování a bavení se. Než jsem otěhotněla, byli jsme celkem 3x v Řecku, manželovi se tam spravil exzém, který má z práce a mně jako slabší astmatičce mořský vzduch také hodně pomohl. Nehledě na to, že relax v příjemné nadnášející vodě a pořádný odpočinek dělá také své. Zvažovali jsme však jestli ještě není brzy, když máme tak malé miminko. Navíc tu byl i problém finanční, na letadlo v naší kase rozhodně nebylo, jako jediná varianta se tedy jevilo Chorvatsko - autem. Přesto jsme se rozhodli že to zkusíme, také z toho důvodu, že zhoršující dýchání se začalo projevovat i u malé a my doufali, že jí pomůže i na flíček, který má na noze od cca 2 týdnů a který jí stále ne a ne zmizet.

Kojomaniak

Kojení - to je téma, které na většině diskuzí dokáže vyvolat obrovské sváry, dokáže způsobit, že se z virtuálních kamarádek stávají virtuální nepřítelkyně. Co mamina to názor. Ty, které nekojí (ať už je to z jakéhokoli důvodu) nemohou ani cítit články, kterých je na internetu plno - o významu kojení, o pomoci při kojení, atd... Naopak maminy které kojí zase nedokážou pochopit, proč jiné svému dítěti dají raději umělou náhražku toho nejcennějšího. Obě strany svému protivníkovi neváhají mnohdy uštědřit ani nadávky trošku silnějšího kalibru. Opravdu jsem ještě nenašla článek, který by se zabýval tématem "Kojení" a nebylo u něj spousty protichůdných komentářů. Teď bych chtěla popsat já svou zkušennost.

Monitor dechu

Tento článek věnuji všem těhulkám nebo maminkám, kteří zvažují zda koupit dítku monitor dechu, nebo je to zbytečnost - vyhozené peníze. Téma monitor dechu je dost často propíráno na nejrůznějších diskuzích a je o něm hodně článků, když jsem však čekala malou, nikde jsem nenašla žádný konkrétní případ, kdo by mohl říct - Ano, díky němu naše dítě žije.

Jak mě poznamenává mateřská

Úvodem bych ráda prozradila, že bych neměnila za nic na světě. Miminko je vymodlené, milované a také to největší štěstí které mě v životě potkalo. Přesto na sobě pociťuji jisté příznaky "maminy", o kterých jsem doufala, že je nikdy mít nebudu.

Záhady naší Anetky

Někdy si říkám, že ty naše batolata musí mít nějaké zvláštní schopnosti, které v určitém věku mizí. Děti jsou prostě děti, jsou ohebné, mrštné, rychlé... Zřejmě musí mít nějaký dar, protože jinak si nedokážu vysvětlit, že:

Naše "perverzní" domácnost

Není nad to, když babička pořádně slídí. I když pravdu mnohdy přiznat nemůže, někdy jí to prostě nedá a prozradit vše musí. Pak z toho bývají úsměvné historky na celý život. Tohle je jedna z nich: