Z deníčku Šišounka - Pískoviště

Ahoj děvčata, po delší odmlce se opět ozývám. Dlouho jsem nepsala, protože najednou začalo svítít sluníčko, roztál sníh a venku se udělalo hezky. Musíte uznat že jsem měla mnohem zajímavější starosti než vysedávat u PC.

Víte, například, co je to pískoviště? To je úžasné místo, kde se může házet písek široko daleko a každé dítě si příjde na své. Ti, kteří nemají žádnou fantazii, tupě staví bábovky, odříkávají říkanky a usmívají se jak se jim ten hrad krásně podařil. Ti, kteří už v tak mladém věku mají sklony k tunelování, urputně hrabou díry, drsňáci objíždějí po lavičkách kolem dokola bagrem a běda kdo včas neuhne!
Na své si příjdou i milovníci adrenalinu a bojových sportů. Umíte si totiž představit co asi následuje když jedno bojovně naladěné batole sebere hračku stejně bojovně naladěnému batoleti... Pak hodně záleží na maminkách. Některé si svou zlost vybijí na dětech (nejčastěji na těch vlastních) a jiné maminky končí ve vlasech té druhé. Jiné maminky to ignorují, další tam vůbec nejsoum protože vykecávají s kamarádkou opodál.
Slyšela jsem maminku, jak tatínkovi vysvětluje, proč mluví tak rychle a neustále. Prý je to proto, že když je neustále se mnou doma, má šílenou potřebu mluvit pokaždé, když se dostane do společnosti někoho, kdo je aspoň trošku ochotný naslouchat.

A pískoviště je ideálním místem, jelikož většina maminek je na tom podobně jako ta moje. A tak jen štěbetají a štěbetají a jedna předhání druhou v počtu vyřknutých slov a vět.

Já si mezitím vyhlédnu nějaké nebojovně naladěné batole. Ideálně takové, které si vezme SVOU hračku a usadí se někde na kraj, kde si hrabe svou díru nebo kreslí lopatkou ornamenty do písku. Tomuto batoleti pak většinou seberu pár jeho hraček a rychle, než si toho maminka všimne, se přemístím o kousek dál. Tyhle hračky jsou totiž úplně jiné než ty moje. Někdy jsou ošklivější a otlučenější, ale mají takovou zvláštní, zakázanou vůni...

Pak si většinou maminka všimne že jsem tu hračku někomu sebrala, v horším případě se o ni začne hlásit to batole, a mám utrum. Zpravidla se pak pořádně naštvu a demonstrativně začnu házet písek na klouzačku nebo si jej strkat do pusy.

Máma mi za to dává na zadek. Zpočátku jsem demonstrativně křičela a všechny kolem upozorňovala co se mi děje za bezpráví, ale pak jsem přišla na to, že to až tak výhodné není. Máma se totiž obvykle naštvala ještě víc a sbalila mě do kočárku a šlo se domů. Teď jsem se tedy naučila hledat útěchu u cizích lidí. Zpravidla babiček, kterým příjde děsně roztomilý, že se přišlo pomazlit cizí, kudrnaté světlovlasé miminko.
Kdo umí, ten umí. A teď mě omluvte, přestalo pršet tak musím rychle překecat mamku ať jdeme ven, než zase začně.
Váš Šišounek Anetka

Autorem tohoto textu není redakce těchto webových stránek, ale jeden z rodičů, tedy uživatelů/ek: Filipina (kliknutím na jeho/její jméno přejdete na jeho/její domovskou stránku). Chcete-li si zde také vést deník nebo sem psát články, zaregistrujte se/přihlašte se na této stránce.

Další články tohoto rodiče: všechny jeho/její články, Anetka,