Samožřejmě jsem se porodu velice bála,asi jako každá prvorodička.Strach mi pomohl překonat můj přítel který to se mnou všechno od začátku prožíval.Všude se mnou chodil a podporoval mě.Chodila jsem na cvičení,které mi zlepšovalo psychiku.Nemůžu říct,že u mě to byla procházka růžovým sadem,ale jsem ráda že jsem to zvládla,a neměnila bych

a je to krásný zážitek na celý život...je dobré být ženě oporou

No, jsem teprve budoucí "prvorodička" zatím sem nijak o porodu nepřemýšlela neboť jsem si říkala ,že času na to mam dst, ale už po tomhle článku a komentářích jsem se ujistila, že porom může být ta největší bolest ale je to jediná bolest která bude odměněna na celý život láskou.

Asi před rokem jsem byla v porodnici za kamarádkou a ze sálu jsem slyšela takový řev, že už se porodu bojím taky:/

Myslím, že nejtěžší je to poprvé, protože člověk neví do čeho jde. Při každém dalším porodu už je zkušenější a pravda je, že podruhé už porod většinou probíhá rychleji. Alespoň u mě to tak bylo. Taky mi hodně pomohl partner a v první době porodní na zmenšení bolesti i hudba a břišní tanec. Klidně bych si to zopakovala, ten výsledek opravdu stojí za to!

Já jsem čekala své první miminko a docela jsem měla strach, jak bude porod vypadat. Jednou při monitorování srdíčka Natálky, v porodnici, tak se vedle odehrával zrovna porod a to nebylo příjemné. Moje známá měla porodní bolesti celý den než přišlo dítě na svět. Koupila jsem si DVD Cvičení pro těhotné. Nakonec všechno bylo rychlé. Jelikož Natálka byla špatně otočená a byla moje první, tak jsem šla na císařský řez. Porodní bolesti jsem měla jen chvilku.

Nejlepší je na porod vůbec nemyslet, protože každý porod je úplně, ale úplně jiný. První porod jsem měla 16 hodina a nic moc. Druhý 4 hodiny a procházka růžovým sadem. Po druhém porodu jsem byla fit - jako kdybych ani nerodila. Nevím jestli mi to pomohlo, ale poradili mi brát lněné semínko před porodem, a fakt super.

Po prvním porodu jsem si říkala- už nikdy nechci další dítě a žádný další porod! No ale zopákla jsem si to ještě několikrát.. Každopádně jsem u žádného porodu neřvala jak tur, ale v tichosti jsem zatla zuby a tlačila.. A úplně nesnáším ty scény, co jsou v kdejakém filmu, jak nastávající rodičky řvou při kontrakcích a vyvádějí, jako by umíraly.. taky jsem si přetrpěla bolesti a nové miminko uvítala úsměvem a ne řvaním..